ahoj, moc dobře vím jak se cítíš. Já jsem si tímto taky prošla :-(. Ondrovi byli 3 roky. V kočárku jsem měla pár týdenní miminko. Vše se stalo v Kauflandu. Šla jsem s dětičkama nakupovat. Jen jsem potřebovala pečivo. V kaufu na chodbě máme pekárnu Backer (nebo jak se to píše). Tako jsou na chodbě takové ty autíčka co jezdí na peníze. Ondra že chce do autíčka. Tak jsem mu řekla ať si sedne. Počkala jsem až vyleze. Řekla jsem mu, že jdu jen sem pro pečivo. Že nejdu dovnitř do krámu ale jen tady vedle. Taky jsem mu řekla ať sedí a nikam nechodí,že pro něj přijdu. Řekl ano a já šla. Byli to asi 4kroky od těchto automatů. Stála jsem frontu a stále po něm koukala. Seděl v autíčku a točil volantem. Když jsem přišla na řadu, tak jsem na něj ještě koukla. Koupila chleba a hend jsem šla. Vše trvalo tak minutku /měla jsem peníze přesně/. Když jsem se vracela zpět, tak jsem si všimla že tam neni. No co ti budu říkat. Strašný pocit. Lítala jsem s kočárem sem a tam (jsou tam dva vchody). Nikde nebyl. Potom jsem vyběhla ven a představovala jsem si, že třeba odešel na hřiště nebo že ho snad nikdo vzal. Zase jsem vlítla dovnitř a už jsem brečela. Vběhla jsem do Dmdrogérie, do Pet centra a do planea. Nikde nebyl a všichni na mě koukali jako na dementa. Malá v kočárku spinkala a já byla naprosto vyřízená.Začalo mě bolet břicho, prsa a úplně jsem cítila jak mám těžko na srdci. Začali se mi promítat myšlenky jako se promítali tobě. Nakonec jsem šla na informace a pani zkusila malýho vyvolat. Popsala jak vypadá a potom se snažila mluvit přímo s nim. Nakonec jsem v dálce slyšela motorku /odrážedlo/. Tak jsem se otočila směrem k pokladnám a nějaká pani mi ho vedla. Začala jsem bulet jako malá holka. Pani mi řekla, že bloudil mezi pokladnama a volal mámu. Prý na něj každej koukal ale nikdo se ho neujal. Ještě že tam byla. Nevim jak by tam chudák bloudil dlouho :-(. Byla to moje chyba a dlouho se mi otom zdálo. Strašně jsem si to vyčítala. Ještě teď když si vzpomenu tak mi stojej chlupy hrůzou a jsou to 2 roky :r: Myslim si že tvá reakce byla na místě. Pokud si malýho vzal 15letý kluk, tak musí mít přece dostatek rozumu a říct to. Tohle prostě byla jeho chyba. Zbytečně se potom panikařilo. JInak co jsem četla, tak se nejvíce úrazů a nejvíce se ztratí dětí když hlídá více jak jeden člověk. Stává se to, co se stalo u vás. Každej si myslí že hlídá ten druhej a nakonec se zjisti že nehlídá vlastně nikdo :-(. To ví člověk pro příště. Je důležité stanovit jednu osobu, která na dítě dohlíží. ...
ahoj, moc dobře vím jak se cítíš. Já jsem si tímto taky prošla :-(. Ondrovi byli 3 roky. V kočárku jsem měla pár týdenní miminko. Vše se stalo v Kauflandu. Šla jsem s dětičkama nakupovat. Jen jsem potřebovala pečivo. V kaufu na chodbě máme pekárnu Backer (nebo jak se to píše). Tako jsou na chodbě takové ty autíčka co jezdí na peníze. Ondra že chce do autíčka. Tak jsem mu řekla ať si sedne. Počkala jsem až vyleze. Řekla jsem mu, že jdu jen sem pro pečivo. Že nejdu dovnitř do krámu ale jen tady vedle. Taky jsem mu řekla ať sedí a nikam nechodí,že pro něj přijdu. Řekl ano a já šla. Byli to asi 4kroky od těchto automatů. Stála jsem frontu a stále po něm koukala. Seděl v autíčku a točil volantem. Když jsem přišla na řadu, tak jsem na něj ještě koukla. Koupila chleba a hend jsem šla. Vše trvalo tak minutku /měla jsem peníze přesně/. Když jsem se vracela zpět, tak jsem si všimla že tam neni. No co ti budu říkat. Strašný pocit. Lítala jsem s kočárem sem a tam (jsou tam dva vchody). Nikde nebyl. Potom jsem vyběhla ven a představovala jsem si, že třeba odešel na hřiště nebo že ho snad nikdo vzal. Zase jsem vlítla dovnitř a už jsem brečela. Vběhla jsem do Dmdrogérie, do Pet centra a do planea. Nikde nebyl a všichni na mě koukali jako na dementa. Malá v kočárku spinkala a já byla naprosto vyřízená.Začalo mě bolet břicho, prsa a úplně jsem cítila jak mám těžko na srdci. Začali se mi promítat myšlenky jako se promítali tobě. Nakonec jsem šla na informace a pani zkusila malýho vyvolat. Popsala jak vypadá a potom se snažila mluvit přímo s nim. Nakonec jsem v dálce slyšela motorku /odrážedlo/. Tak jsem se otočila směrem k pokladnám a nějaká pani mi ho vedla. Začala jsem bulet jako malá holka. Pani mi řekla, že bloudil mezi pokladnama a volal mámu. Prý na něj každej koukal ale nikdo se ho neujal. Ještě že tam byla. Nevim jak by tam chudák bloudil dlouho :-(. Byla to moje chyba a dlouho se mi otom zdálo. Strašně jsem si to vyčítala. Ještě teď když si vzpomenu tak mi stojej chlupy hrůzou a jsou to 2 roky :r:
Myslim si že tvá reakce byla na místě. Pokud si malýho vzal 15letý kluk, tak musí mít přece dostatek rozumu a říct to. Tohle prostě byla jeho chyba. Zbytečně se potom panikařilo. JInak co jsem četla, tak se nejvíce úrazů a nejvíce se ztratí dětí když hlídá více jak jeden člověk. Stává se to, co se stalo u vás. Každej si myslí že hlídá ten druhej a nakonec se zjisti že nehlídá vlastně nikdo :-(. To ví člověk pro příště. Je důležité stanovit jednu osobu, která na dítě dohlíží. ...