Jj, je to s těmi dětmi někdy fakt těžké...Souhlasím s radami. Ignorace se u nás taky osvědčila a když se vzteká, tak jí řeknu, že chápu, že je vzteklá, ale ať se jde vztekat vedle do pokojíčka, že se s tetou neslyšíme a ať si bouchne do polštáře, když má vztek atp. Když udělá nepořádek, taky si to musí uklidit, když si rozbíjí hračku (jako že to u nás naštěstí skoro není), upozorňuju předem, co nastane - nová nebude, ať si to rozmyslí. Když chce ublížit člověku, vysvětluju, že jí by se to taky nelíbilo a bolelo by ji to - když chce i přes to kousnout, taky kousnu (ale já jsem slaboch a nekousnu moc, tak to většinou zkusí znovu a tak musím kousnout trochu víc, aby to bylo aspoň nepříjemné...) nebo jí opět řeknu, ať si bouchne do něčeho, co nerozbije a zároveň si neublíží. Co se týče počůrání, nemělo by se trestat. Já se ale přiznám, že mě s tím většinou naštve, protože už si umí říct a někdy to dělá fakt jako naschvál, takže jí často vynadám a někdy i plácnu (to většinou, když jsem se jí před chvílí ptala, jestli nechce čůrat...). Hold mám jenom jedny nervy - bohužel...teorie se líp píše než dělá... Ohledně jídla to taky nedělám správně, neboť máme nejedlíka a někdy mě už tedy fakt vytočí. Ani to neochutná a ječí, že to jíst nebude! Kdyby u toho mohla běhat a dělat kraviny, tak bych do ní možná i pár lžiček dostala, ale na to fakt nemám...Za nedlouho budeme mít další dítě a nebudu mít fakt čas lítat jí s jídlem do pusy...Takže u nás to jde někdy v klidu - řeknu, že pokud nebude jíst, má smůlu a půjde spát hladová, ale že musí počítat s tím, že už nic jiného nedostane (a taky nedostane - až když se vzbudí...) nebo že čekám, až se napapá, abychom mohli jít na hřiště a nejdeme, dokud se nenají (někdy je to i 3 hodiny - jen občas nabídnu) nebo že mám moc dobrý bonbón, ale ten na ni čeká samo až po jídle, protože dřív to u nás prostě není možné - až po papání. Jindy se ale fakt strašně vytočím a pošlu ji raději někam daleko ode mne, jinak bych ji musela přetrhnout. Minule taky jedla polévku ve 12 a pak jedla až v 18 hod. a to ji ještě musel nakrmit děda, protože s kýmkoli jiným dělala prostě zase scény. A to před tím hulákala, že chce papat a jak jí to nabídnu, začne řvát, že NE!!! Někdy mi přijde, že už je to fakt jen šprajc a chce nás vytočit! :00: Co se týče mluvení, je účinné i dělat, že nerozumíš. Jinak opravdu hodně mluvit a podporovat k mluvě - povídat si a přitom pokládat otázky. Jinak to zpívání, básničky...Na psychologa je brzy. K psychologovi doporučuju až po 3. roce. Do té doby má dítě nárok. Každé se rozmluví jindy, takže se nestresuj. Jen zkoušej motivovat a dělat, že nerozumíš - to hodně zabírá i v dětském kolektivu. Děti se s ním prostě potom nechtějí tolik bavit, když mu nerozumí. Proto se děti většinou ve školce rozmluví... :) Takže přeju pevné nervy, snažit se na všechno upozorňovat dopředu - až dostavíme věž a uklidíme hračky, půjdeme ven,..., zůstat co nejvíc v klidu a ukázat, že se ti tohle chování nelíbí, ale nezakazovat se vztekat - to je potlačení emocí a to vede jen k problémům. Snažit se spíš pozitivně motivovat než zastrašovat (což mi poslední dobou tedy taky nejde 100%). Toliko z osvědčených psychologických rad... :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jj, je to s těmi dětmi někdy fakt těžké...Souhlasím s radami. Ignorace se u nás taky osvědčila a když se vzteká, tak jí řeknu, že chápu, že je vzteklá, ale ať se jde vztekat vedle do pokojíčka, že se s tetou neslyšíme a ať si bouchne do polštáře, když má vztek atp. Když udělá nepořádek, taky si to musí uklidit, když si rozbíjí hračku (jako že to u nás naštěstí skoro není), upozorňuju předem, co nastane - nová nebude, ať si to rozmyslí. Když chce ublížit člověku, vysvětluju, že jí by se to taky nelíbilo a bolelo by ji to - když chce i přes to kousnout, taky kousnu (ale já jsem slaboch a nekousnu moc, tak to většinou zkusí znovu a tak musím kousnout trochu víc, aby to bylo aspoň nepříjemné...) nebo jí opět řeknu, ať si bouchne do něčeho, co nerozbije a zároveň si neublíží.
Co se týče počůrání, nemělo by se trestat. Já se ale přiznám, že mě s tím většinou naštve, protože už si umí říct a někdy to dělá fakt jako naschvál, takže jí často vynadám a někdy i plácnu (to většinou, když jsem se jí před chvílí ptala, jestli nechce čůrat...). Hold mám jenom jedny nervy - bohužel...teorie se líp píše než dělá...
Ohledně jídla to taky nedělám správně, neboť máme nejedlíka a někdy mě už tedy fakt vytočí. Ani to neochutná a ječí, že to jíst nebude! Kdyby u toho mohla běhat a dělat kraviny, tak bych do ní možná i pár lžiček dostala, ale na to fakt nemám...Za nedlouho budeme mít další dítě a nebudu mít fakt čas lítat jí s jídlem do pusy...Takže u nás to jde někdy v klidu - řeknu, že pokud nebude jíst, má smůlu a půjde spát hladová, ale že musí počítat s tím, že už nic jiného nedostane (a taky nedostane - až když se vzbudí...) nebo že čekám, až se napapá, abychom mohli jít na hřiště a nejdeme, dokud se nenají (někdy je to i 3 hodiny - jen občas nabídnu) nebo že mám moc dobrý bonbón, ale ten na ni čeká samo až po jídle, protože dřív to u nás prostě není možné - až po papání. Jindy se ale fakt strašně vytočím a pošlu ji raději někam daleko ode mne, jinak bych ji musela přetrhnout. Minule taky jedla polévku ve 12 a pak jedla až v 18 hod. a to ji ještě musel nakrmit děda, protože s kýmkoli jiným dělala prostě zase scény. A to před tím hulákala, že chce papat a jak jí to nabídnu, začne řvát, že NE!!! Někdy mi přijde, že už je to fakt jen šprajc a chce nás vytočit! :00:
Co se týče mluvení, je účinné i dělat, že nerozumíš. Jinak opravdu hodně mluvit a podporovat k mluvě - povídat si a přitom pokládat otázky. Jinak to zpívání, básničky...Na psychologa je brzy. K psychologovi doporučuju až po 3. roce. Do té doby má dítě nárok. Každé se rozmluví jindy, takže se nestresuj. Jen zkoušej motivovat a dělat, že nerozumíš - to hodně zabírá i v dětském kolektivu. Děti se s ním prostě potom nechtějí tolik bavit, když mu nerozumí. Proto se děti většinou ve školce rozmluví... :)
Takže přeju pevné nervy, snažit se na všechno upozorňovat dopředu - až dostavíme věž a uklidíme hračky, půjdeme ven,..., zůstat co nejvíc v klidu a ukázat, že se ti tohle chování nelíbí, ale nezakazovat se vztekat - to je potlačení emocí a to vede jen k problémům. Snažit se spíš pozitivně motivovat než zastrašovat (což mi poslední dobou tedy taky nejde 100%). Toliko z osvědčených psychologických rad... :a: