Ahoj vím jak ti je opravdu vím.Já věděla už dávno že není něco v pořádku,k dr jsem se dokopala v 35 ti letech.Kvůli práci jsem to musela o dva roky posunout.To co následovalo bylo jak v nejhorším snu.Okamžitě IVF není na co čekat,ani laparoskopie(ta přišla později) prostě nic.Peníze jsme neměli takže půjčky,moje máma taky pomohla ikdyž nechápu z čeho,téměř nikdo to nesměl vědět,jak kdybych se styděla,do kočáru jiných maminek jsem nakoukla jen ze slušnosti.Pět let hrůzy,kdo nezažil nepochopí,celou dobu jsem si říkala že to "štěstí"já mít nikdy nebudu.V mých 40 ti letech na čtvrtý pokus se podařilo,prvních pět měsíců jsme o tom doma ani nemluvili aby jsme to nezakřikli,ve druhém měsíci jsem měla bouračku zrovna když jsem jela na vyšetření jestli bije srdíčko prostě jen samé nervy ale i přes to já byla nejšťastnější člověk na světě.Všechno dopadlo dobře doma mám devíti měsíční nádhernou princeznu a děkuji bohu za ten dar.Doma se toho hodně pokazilo(tchýně) takže radost z krásného života konečně v šesti(máme tři psy)je bohužel pryč ale to je na jiné téma.Kecy tipu vím jak ti je,nesmíš na to myslet,když otěhotněly jiný tak proč ne ty....tyhle lidi neví nic.Jo a tchýně mi volala(číslo telefonu jsem jí nikdy nedala,neměla jsem potřebu si s ní telefonovat)do nemocnice před laparoskopií a řekla mi že nejsem jediná na světě kdo nemůže mít děti,že její sousedka je taky nemá :bulva: Drž se nevzdávej to a přeji ti aby sis to nejkrásnější mohla prožít taky :a:
Ahoj vím jak ti je opravdu vím.Já věděla už dávno že není něco v pořádku,k dr jsem se dokopala v 35 ti letech.Kvůli práci jsem to musela o dva roky posunout.To co následovalo bylo jak v nejhorším snu.Okamžitě IVF není na co čekat,ani laparoskopie(ta přišla později) prostě nic.Peníze jsme neměli takže půjčky,moje máma taky pomohla ikdyž nechápu z čeho,téměř nikdo to nesměl vědět,jak kdybych se styděla,do kočáru jiných maminek jsem nakoukla jen ze slušnosti.Pět let hrůzy,kdo nezažil nepochopí,celou dobu jsem si říkala že to "štěstí"já mít nikdy nebudu.V mých 40 ti letech na čtvrtý pokus se podařilo,prvních pět měsíců jsme o tom doma ani nemluvili aby jsme to nezakřikli,ve druhém měsíci jsem měla bouračku zrovna když jsem jela na vyšetření jestli bije srdíčko prostě jen samé nervy ale i přes to já byla nejšťastnější člověk na světě.Všechno dopadlo dobře doma mám devíti měsíční nádhernou princeznu a děkuji bohu za ten dar.Doma se toho hodně pokazilo(tchýně) takže radost z krásného života konečně v šesti(máme tři psy)je bohužel pryč ale to je na jiné téma.Kecy tipu vím jak ti je,nesmíš na to myslet,když otěhotněly jiný tak proč ne ty....tyhle lidi neví nic.Jo a tchýně mi volala(číslo telefonu jsem jí nikdy nedala,neměla jsem potřebu si s ní telefonovat)do nemocnice před laparoskopií a řekla mi že nejsem jediná na světě kdo nemůže mít děti,že její sousedka je taky nemá :bulva: Drž se nevzdávej to a přeji ti aby sis to nejkrásnější mohla prožít taky :a: