Jandi, myslím, že nemusím nic psát, že my dvě jsme na tom úúúúúúúplně stejně. Mluvíš mi z duše jako já Tobě. Vše, co tu píšeš (ale doslova) máme i my. Jsme zdraví, manžel má spermie, které doktor už dlouho neviděl, máme vše, co jsme chtěli. Byt zařízený, krásný, ale prázdný. Práce, kterou jsem milovala už nesnáším, nikdy jsem nechtěla dítě jako únik z práce. A ejhle, je to tu. Každý den v práci mě ubíjí, chci pryč. Všechny kamarákdy a spolupracovnice jsou na mateřské a já tam furt trčím. Začínají se vracet ty, které odešly, když jsme se my začali snažit a já tam furt sedím a sedím a sedím. Jak se mi má podařit otěhotnět teď, když chci uniknout z práce, když se mi to nepodařilo ani v době, kdy jsem chodila do práce ráda? A když jsem zase o tři roky starší, chudší (ubyly úspory i plat...)? Mám za sebou všechna vyšetření, tedy i imuno. Alergii mi zjistili, nasadili 5 mg Prednisonu, tři měsíce jen chráněný styk, poté kontrola, lepší výsledky, 1/2 Prednisonu další skoro rok, nechráněný styk jen v době ovulace. "To vám určitě pomůže, to byl ten problém, proč to nešlo!" Takže další velká naděje a víš co? Hovno. Prednison tu taky pomohl spoustě holek, ale m ne. Vlastně jo, pomohl mi k tomu, že díky němu vím, jak vypadá zánět močáku cca 4x do roka. Jinak nic. Vždycky jsem milovala děti, už od dětství. A víš co, už k nim vztah prostě nemám. Není moje, tak je mi ukradené. Je mi to hrozně líto, že jsem se takhle změnila, ale prostě už mě jiné děti, kromě mého budoucího, prostě nezajímají. Ale to jsem taky nikdy nechtěla. Ale po tom všem to tak prostě cítím..... Jsem moc ráda, že jsi napsala, je dobré vědět, že je na tom někdo stejně. Děkuju.
In reply to Milá Naděnko, by janda
Jandi, myslím, že nemusím nic psát, že my dvě jsme na tom úúúúúúúplně stejně. Mluvíš mi z duše jako já Tobě. Vše, co tu píšeš (ale doslova) máme i my. Jsme zdraví, manžel má spermie, které doktor už dlouho neviděl, máme vše, co jsme chtěli. Byt zařízený, krásný, ale prázdný. Práce, kterou jsem milovala už nesnáším, nikdy jsem nechtěla dítě jako únik z práce. A ejhle, je to tu. Každý den v práci mě ubíjí, chci pryč. Všechny kamarákdy a spolupracovnice jsou na mateřské a já tam furt trčím. Začínají se vracet ty, které odešly, když jsme se my začali snažit a já tam furt sedím a sedím a sedím. Jak se mi má podařit otěhotnět teď, když chci uniknout z práce, když se mi to nepodařilo ani v době, kdy jsem chodila do práce ráda? A když jsem zase o tři roky starší, chudší (ubyly úspory i plat...)?
Mám za sebou všechna vyšetření, tedy i imuno. Alergii mi zjistili, nasadili 5 mg Prednisonu, tři měsíce jen chráněný styk, poté kontrola, lepší výsledky, 1/2 Prednisonu další skoro rok, nechráněný styk jen v době ovulace. "To vám určitě pomůže, to byl ten problém, proč to nešlo!" Takže další velká naděje a víš co? Hovno. Prednison tu taky pomohl spoustě holek, ale m ne. Vlastně jo, pomohl mi k tomu, že díky němu vím, jak vypadá zánět močáku cca 4x do roka. Jinak nic.
Vždycky jsem milovala děti, už od dětství. A víš co, už k nim vztah prostě nemám. Není moje, tak je mi ukradené. Je mi to hrozně líto, že jsem se takhle změnila, ale prostě už mě jiné děti, kromě mého budoucího, prostě nezajímají. Ale to jsem taky nikdy nechtěla. Ale po tom všem to tak prostě cítím.....
Jsem moc ráda, že jsi napsala, je dobré vědět, že je na tom někdo stejně. Děkuju.