No tak moje zkušenost je takováto. Jeníka jsem z ruky nedávala, když byl u mě, byl v pohodě, usměvavý. Ale nikdo si ho nemohl pochovat, protože začal bulit. Ale jak rostl, tak se to lepšilo. Po roce a půl trávil občas celé odpoledne jen s babičkou, občas u ní po obědě sám spinkal. Ale všechno to vycházelo z něho. Já ho do ničeho nenutila a nutit nebudu a rozhodně nezastávám názor, že když ho nikam nebudu dávat, že z něj vychovám mamánka. Naopak si myslím, že když má jistotu, že jsem tu pro něj, začne se postupně odpoutávat sám a bude o to sebejistější. A u Jeníka to tak platí. Je to jako se vším - není to až tak o rozmazlenosti, jako o povaze dítěte. A s tím se moc nenadělá.
No tak moje zkušenost je takováto. Jeníka jsem z ruky nedávala, když byl u mě, byl v pohodě, usměvavý. Ale nikdo si ho nemohl pochovat, protože začal bulit. Ale jak rostl, tak se to lepšilo. Po roce a půl trávil občas celé odpoledne jen s babičkou, občas u ní po obědě sám spinkal. Ale všechno to vycházelo z něho. Já ho do ničeho nenutila a nutit nebudu a rozhodně nezastávám názor, že když ho nikam nebudu dávat, že z něj vychovám mamánka. Naopak si myslím, že když má jistotu, že jsem tu pro něj, začne se postupně odpoutávat sám a bude o to sebejistější. A u Jeníka to tak platí.
Je to jako se vším - není to až tak o rozmazlenosti, jako o povaze dítěte. A s tím se moc nenadělá.