Ahojky, čtu tvůj příspěvek s velkým zpožděním, ale naprosto tomu rozumím, protože mám stejné problém s neteří a synovcem :-) Nejsem psycholog, abych ti mohla odborně poradit, ale podle mě je váš přístup naprosto špatný. Není nic milého to slyšet, ale měli by jste přítelově dceři dát najevo, kdo je dospělí a kdo rozhoduje. Tudíž pokud chce k snídani rohlík a v zápětí si vše rozmyslí a chce chleba - nedala bych jí ho. Chtěla rohlík - pokud rohlík nechce, tak jíst nemusí. 5ti leté dítě nějakou dobu o hladu vydrží :-) Nesmí si zvyknout, že dostane vše, co si zamane. To samé s hlavním jídlem - podle mě už byla chyba nabízet jí jiné jídlo. Chápu, že grilovaná žebírka nemusí být pro děti nic extra, ale rozhodně bych neplácala extra porci svíčkové :-) A v případě, že by poté svíčkovou odmítla - opět by byla o hladu. Jez co je, nebo vstaň od stolu a odejdi. Na začátku příspěvku jsi napsala větu: Děvčátko dostane na co si ukáže,ale i přes to všechno je strašně nevychovaná. Opět podle mě stačí vyměnit pár písmen a zjistíte, co je příčinou - není pravda, že i přes to je nevychovaná, ale právě proto! Dítě, které dostane vše, na co si pomyslí si na to zvykne, přestane být samozřejmostí za věci poděkovat, poprosit o ně a natož se pak smířit s tím, když opravdu něco nedostane. Takový je můj názor :-) Jak jsem psala na začátku, tak problém mám stejný s neteří a synovcem. Bohužel vychovávat cizí děti nemohu a ani bych se rodičům do výchovy plést nechtěla. Párkrát jsme se s manželem pokusili švagrovou upozornit, že děti jsou nevychované, nicméně ona vše odůvodní tím, že synovec je hyperaktivní dítě a že je poznamenán těžkým porodem. Což je pro ni důvod ho dále netrápit nějakými zákazy apod. Malému je nyní 5,5 roku a neteři 4 roky. Oba naprosto ignorují své rodiče, ke svému okolí jsou agresivní a pokud přijde nějaký trest, vyvádí tak dlouho, až je jejich maminka vezme do náručí a pusinkuje je, jako největší zlatíčka. Pak samozřejmě není čemu se divit, když se za pět minut celá situace opakuje. Mnohokrát jsme s manželem přemýšleli, jak situaci řešit. Poradili jsme návštěvu psycholožky, za což jsme si na nějakou dobu vysloužili opovržení, protože si prý myslíme, že jejich děti jsou blázni. Po pár podobných výstupech jsme snažení nechali. Děti jsou nevychované a zlobivé pořád stejně, rodiče jsou stále stejně neschopni cokoliv dělat. Jen si stěžují, že s jejich dětmi nelze nikam chodit a nic dělat, ale může a to těžký porod synovce a ten samozřejmě svou sestru tím špatným chováním nakazil. Rodina opravdu nikam nechodí a nejezdí, kamarády skoro nemají, protože s jejich dětmi se téměř žádné jiné dítě nechce kamarádit. Celá situace mě moc mrzí, ale bohužel už také nevidíme způsob, jak rodičům poradit. Když nechtějí oni, tak se nedá dělat vůbec nic. Vám přeji mnoho štěstí. Myslím, že porada s maminkou holčičky by také nebyla úplně od věci. Důležité je, aby jste se vy jako dospělí lidé na výchově dcery shodli a nedělali si za zády neschvály apod.
Ahojky, čtu tvůj příspěvek s velkým zpožděním, ale naprosto tomu rozumím, protože mám stejné problém s neteří a synovcem :-)
Nejsem psycholog, abych ti mohla odborně poradit, ale podle mě je váš přístup naprosto špatný. Není nic milého to slyšet, ale měli by jste přítelově dceři dát najevo, kdo je dospělí a kdo rozhoduje. Tudíž pokud chce k snídani rohlík a v zápětí si vše rozmyslí a chce chleba - nedala bych jí ho. Chtěla rohlík - pokud rohlík nechce, tak jíst nemusí. 5ti leté dítě nějakou dobu o hladu vydrží :-) Nesmí si zvyknout, že dostane vše, co si zamane. To samé s hlavním jídlem - podle mě už byla chyba nabízet jí jiné jídlo. Chápu, že grilovaná žebírka nemusí být pro děti nic extra, ale rozhodně bych neplácala extra porci svíčkové :-) A v případě, že by poté svíčkovou odmítla - opět by byla o hladu. Jez co je, nebo vstaň od stolu a odejdi.
Na začátku příspěvku jsi napsala větu: Děvčátko dostane na co si ukáže,ale i přes to všechno je strašně nevychovaná. Opět podle mě stačí vyměnit pár písmen a zjistíte, co je příčinou - není pravda, že i přes to je nevychovaná, ale právě proto! Dítě, které dostane vše, na co si pomyslí si na to zvykne, přestane být samozřejmostí za věci poděkovat, poprosit o ně a natož se pak smířit s tím, když opravdu něco nedostane. Takový je můj názor :-)
Jak jsem psala na začátku, tak problém mám stejný s neteří a synovcem. Bohužel vychovávat cizí děti nemohu a ani bych se rodičům do výchovy plést nechtěla. Párkrát jsme se s manželem pokusili švagrovou upozornit, že děti jsou nevychované, nicméně ona vše odůvodní tím, že synovec je hyperaktivní dítě a že je poznamenán těžkým porodem. Což je pro ni důvod ho dále netrápit nějakými zákazy apod. Malému je nyní 5,5 roku a neteři 4 roky. Oba naprosto ignorují své rodiče, ke svému okolí jsou agresivní a pokud přijde nějaký trest, vyvádí tak dlouho, až je jejich maminka vezme do náručí a pusinkuje je, jako největší zlatíčka. Pak samozřejmě není čemu se divit, když se za pět minut celá situace opakuje.
Mnohokrát jsme s manželem přemýšleli, jak situaci řešit. Poradili jsme návštěvu psycholožky, za což jsme si na nějakou dobu vysloužili opovržení, protože si prý myslíme, že jejich děti jsou blázni. Po pár podobných výstupech jsme snažení nechali. Děti jsou nevychované a zlobivé pořád stejně, rodiče jsou stále stejně neschopni cokoliv dělat. Jen si stěžují, že s jejich dětmi nelze nikam chodit a nic dělat, ale může a to těžký porod synovce a ten samozřejmě svou sestru tím špatným chováním nakazil. Rodina opravdu nikam nechodí a nejezdí, kamarády skoro nemají, protože s jejich dětmi se téměř žádné jiné dítě nechce kamarádit. Celá situace mě moc mrzí, ale bohužel už také nevidíme způsob, jak rodičům poradit. Když nechtějí oni, tak se nedá dělat vůbec nic.
Vám přeji mnoho štěstí. Myslím, že porada s maminkou holčičky by také nebyla úplně od věci. Důležité je, aby jste se vy jako dospělí lidé na výchově dcery shodli a nedělali si za zády neschvály apod.