ahoj, chápu že ti ruply nervy. To co popisuješ bylo u nás dost podobné. Jednoho dne jsem řekla dost a manželovi jsem vše řekla. On koukal jako když mu nadloube a nemohl věřit tomu, co mu říkám. Začal se obhajovat že chodí do práce a chce si taky odpočinout. tak jsem mu řekla, že až já budu chodit do práce tak budu taky odpočívat. Žádné nákupy, učení s Ondrou, uklízení, vaření apod...prostě přijdu domu a budu sedětu u počítače. Začal koktat a říkal že to tak nejde, že se musim postarat o chod domácnosti. Tak jsem mu řekla že jediné co musim je umřít. Potom jsem náš rozhovor ukončila a pokračovala až za 2 dny. Znovu vše od začátku a on už konečně vnímal a řekl, že se omlouvá. Tak jsem mu řekla že se musí víc zapojit do chodu rodiny. Od té doby mu dávám děti na starost. Jdu do krámu a nechám mu děcka ať se stará. Já se vyluftuju a pročistim aspoň hlavu, chodim každou neděli na břišní tance, vyhánim ho s dětma ven ať se jim jde věnovat. Minule byl celej spocenej z toho, že jsem mu do krámu dala Markétu i Ondru a ještě jsem mu do ruky přibalila pytel do kontejneru :s: . Ten pohled bych ti přála vidět. Tento systém mám zavedený už rok a manžel si už tak nějak zvyknul. Taky si nebyl schopnej ohřát sám jídlo nebo udělat kafíčko. Ta jsem mu řekla, že pokud to sám neumí, tak holt nebude jíst. Nevěřila bys tomu jak se to rychle naučil. CHlapy jsou děsný tvorové. Na obskakování od ženy si zvyknou a berou to jako samozřejmost. Určitě mu dej najevo, že kolem něj pořád skákat nebudeš, že se musí i malýmu věnovat a trošku víc pomáhat. U vás je to komplikovanějští tím, že stavíte barák a tím pádem máš chlapa více vytíženýho. Nevim jak bych v této situaci k chlapovi přistupovala. Pokud je stále v práci a o víkendu dělá na baráku, tak bych ho v den jeho volna nechala vydechnout. POkud by měl více dnů volna, tak ten další den už bych ho pomalu zapojovala. Pamatuju si, jak mi mamka vyprávěla, že na nás 2 byla taky sama. Táta byl přes týden v práci potom melouch a o víkendu byl na baráku. Takže to neměla vůbec lehké. neměla pračku, neměli auto a všude měla daleko+do kopce a schodů. Takže žádná slast. Ale rozhodli se oba že budou stavět, oba se rozhodli že budou mít 2 děti (po pár letech přibylo třetí). Určitě si promluvte. Řekni mu že je toho na tebe hodně. On sice řekne že toho má taky až nad hlavu, ale jde o to mluvení a vzájemné pochopení :-)
ahoj, chápu že ti ruply nervy. To co popisuješ bylo u nás dost podobné. Jednoho dne jsem řekla dost a manželovi jsem vše řekla. On koukal jako když mu nadloube a nemohl věřit tomu, co mu říkám. Začal se obhajovat že chodí do práce a chce si taky odpočinout. tak jsem mu řekla, že až já budu chodit do práce tak budu taky odpočívat. Žádné nákupy, učení s Ondrou, uklízení, vaření apod...prostě přijdu domu a budu sedětu u počítače. Začal koktat a říkal že to tak nejde, že se musim postarat o chod domácnosti. Tak jsem mu řekla že jediné co musim je umřít. Potom jsem náš rozhovor ukončila a pokračovala až za 2 dny. Znovu vše od začátku a on už konečně vnímal a řekl, že se omlouvá. Tak jsem mu řekla že se musí víc zapojit do chodu rodiny. Od té doby mu dávám děti na starost. Jdu do krámu a nechám mu děcka ať se stará. Já se vyluftuju a pročistim aspoň hlavu, chodim každou neděli na břišní tance, vyhánim ho s dětma ven ať se jim jde věnovat. Minule byl celej spocenej z toho, že jsem mu do krámu dala Markétu i Ondru a ještě jsem mu do ruky přibalila pytel do kontejneru :s: . Ten pohled bych ti přála vidět. Tento systém mám zavedený už rok a manžel si už tak nějak zvyknul. Taky si nebyl schopnej ohřát sám jídlo nebo udělat kafíčko. Ta jsem mu řekla, že pokud to sám neumí, tak holt nebude jíst. Nevěřila bys tomu jak se to rychle naučil. CHlapy jsou děsný tvorové. Na obskakování od ženy si zvyknou a berou to jako samozřejmost. Určitě mu dej najevo, že kolem něj pořád skákat nebudeš, že se musí i malýmu věnovat a trošku víc pomáhat.
U vás je to komplikovanějští tím, že stavíte barák a tím pádem máš chlapa více vytíženýho. Nevim jak bych v této situaci k chlapovi přistupovala. Pokud je stále v práci a o víkendu dělá na baráku, tak bych ho v den jeho volna nechala vydechnout. POkud by měl více dnů volna, tak ten další den už bych ho pomalu zapojovala. Pamatuju si, jak mi mamka vyprávěla, že na nás 2 byla taky sama. Táta byl přes týden v práci potom melouch a o víkendu byl na baráku. Takže to neměla vůbec lehké. neměla pračku, neměli auto a všude měla daleko+do kopce a schodů. Takže žádná slast. Ale rozhodli se oba že budou stavět, oba se rozhodli že budou mít 2 děti (po pár letech přibylo třetí). Určitě si promluvte. Řekni mu že je toho na tebe hodně. On sice řekne že toho má taky až nad hlavu, ale jde o to mluvení a vzájemné pochopení :-)