ahoj, no to muselo být hrozný. Asi bych histerčila a nezmohla se na nic :-(. Kamarádce od nás z baráku se stala ještě horší věc. Její syn si hrál v pokojíku s kostičkama. Ona šla otevřít do obýváku okno do kořán a rozhodla se, že pověsí prádlo. Tak ho doma věšela na sušáku a potom sušák šla odnést na balkon. Já už jsem tam sní v tu dobu mluvila a říkám jí ať se jí nezabouchnou dveře. Ona mi ještě odpověděla že má klíč v kapse u kalhot. Tak sme si dál povídaly a najednou buch a dveře se zavřeli.Ona vysmátá a v pohodě. Potom hledá po kapsách klíč a on nikde. No nejspíš si v hlavě vydedukovala, že si klíč dala do kapsy ale nedala. DOma ani ne 2 leté dítě hrající si v pokoji, otevřené okno v obýváku a ona stála na chodbě a neměla klíč :jawdrop: . Začala hysterčit. Tak jsem jí řekla ať se uklidní. Že zavolám hasiče (její manžel pracuje v Praze a MHD by tu byl nejdříve za 1,5hodiny). Tak jsem volala hasiče a řekla jim,že si známá zabouchla dveře od bytu a že v bytě zůstal ani ne 2 letý chlapeček. Nebrečí a je vklidu. V obýváku je otevřené okno dokořán. jakmile jsem tohle dořekla tak pán řekl že hned jedou. No byli tu za cca 7minut. Rozruch jako blázen. Já na ně čekala venku. Kamarádka kolabovala a začalo se jí dělat špatně. Představa že má dítě v bytě kde je otevřené okno byla pro ní strašlivá. No nejen pro ní. Pořád jsem koukala do okna jestli náhodou malýho nevidim. Kdybych ho viděla tak nevim co bych dělala. Snad by mi i narostli křídla :-). Hasiči vyběhli do 5.patra po schodech-já za nima sípala a sotva šla :s: . Přišli k bytu a vylomili dveře. Malej byl naštěstí v pohodě. Seděl na sedačce a koukal na telku. Když se podíval směrem ke dveřím, tak koukal naprosto šokovaně co je to za divný lidi :s: . všichni jsme si oddychli. U baráku plno lidí a všichni řešili co se asi stalo. V pátym patře taky lidu jako na Václaváku. Čuměli a mezi sebou si povídali. Hasiči sní sepsali protokol. Já už jsem musela domu, tak nevim co vše se dál dělo. Musim říct že jsem byla naprosto vyklepaná a bylo mi celkově dost divně po těle. Naštěstí vše dobře dopadlo. Tohle je pro mne obrovskej ostrašující případ. Nikdy bych to nechtěla zažít. Asi bych u těch dveří umřela. Ta představa bezmoci je strašná
ahoj, no to muselo být hrozný. Asi bych histerčila a nezmohla se na nic :-(. Kamarádce od nás z baráku se stala ještě horší věc. Její syn si hrál v pokojíku s kostičkama. Ona šla otevřít do obýváku okno do kořán a rozhodla se, že pověsí prádlo. Tak ho doma věšela na sušáku a potom sušák šla odnést na balkon. Já už jsem tam sní v tu dobu mluvila a říkám jí ať se jí nezabouchnou dveře. Ona mi ještě odpověděla že má klíč v kapse u kalhot. Tak sme si dál povídaly a najednou buch a dveře se zavřeli.Ona vysmátá a v pohodě. Potom hledá po kapsách klíč a on nikde. No nejspíš si v hlavě vydedukovala, že si klíč dala do kapsy ale nedala. DOma ani ne 2 leté dítě hrající si v pokoji, otevřené okno v obýváku a ona stála na chodbě a neměla klíč :jawdrop: . Začala hysterčit. Tak jsem jí řekla ať se uklidní. Že zavolám hasiče (její manžel pracuje v Praze a MHD by tu byl nejdříve za 1,5hodiny). Tak jsem volala hasiče a řekla jim,že si známá zabouchla dveře od bytu a že v bytě zůstal ani ne 2 letý chlapeček. Nebrečí a je vklidu. V obýváku je otevřené okno dokořán. jakmile jsem tohle dořekla tak pán řekl že hned jedou. No byli tu za cca 7minut. Rozruch jako blázen. Já na ně čekala venku. Kamarádka kolabovala a začalo se jí dělat špatně. Představa že má dítě v bytě kde je otevřené okno byla pro ní strašlivá. No nejen pro ní. Pořád jsem koukala do okna jestli náhodou malýho nevidim. Kdybych ho viděla tak nevim co bych dělala. Snad by mi i narostli křídla :-). Hasiči vyběhli do 5.patra po schodech-já za nima sípala a sotva šla :s: . Přišli k bytu a vylomili dveře. Malej byl naštěstí v pohodě. Seděl na sedačce a koukal na telku. Když se podíval směrem ke dveřím, tak koukal naprosto šokovaně co je to za divný lidi :s: . všichni jsme si oddychli. U baráku plno lidí a všichni řešili co se asi stalo. V pátym patře taky lidu jako na Václaváku. Čuměli a mezi sebou si povídali. Hasiči sní sepsali protokol. Já už jsem musela domu, tak nevim co vše se dál dělo. Musim říct že jsem byla naprosto vyklepaná a bylo mi celkově dost divně po těle. Naštěstí vše dobře dopadlo. Tohle je pro mne obrovskej ostrašující případ. Nikdy bych to nechtěla zažít. Asi bych u těch dveří umřela. Ta představa bezmoci je strašná