Ahoj, jo zůstala, ale malá měla tenkrát pět let. Zpočátku asi 4měsíce jsem bydlela u našich a pak jsem si našla podnájem, sice za šílené peníze (7500,- za 2+1), ale potřebovala jsem byt, který bude blízko budoucí školy a taky našich. Do práce jsem jezdila denně 30km tam a 30km zpět, za vidinou supr peněz, které mi nedali, takže moje první výplata byla např. 10000,- z čehož jsem ještě musela odvést soc. a zdrav.,takže mi s bídou zbylo na zaplacení bytu! Takže jsem vyměnila práci. Pomohla mi hodně mamka, protože ona končila v práci ve dvě a vyzvedla mi dceru ze školky a později z družiny,já se z práce vracela až kolem páté a školku máme do čtyř!!!! Takže bez mamky nevím, bych to musela řešit někým druhým, abych to zvládla. Můj den vypadal tak, že jsem hodila dceru do školky/školy, jela do práce, z práce k našim, a až pak domů a byl večer. Jinak na to období vzpomínám i ráda, postavila jsem se znovu na vlastní nohy. Nejhorší pro mě byly víkendy, když byla u taťky a já zůstala sama v bytě, po takovém hury-bury týdnu jsem najednou měla ticho a spoustu času, tak jsem si nakonec našla brigádu a dělala jsem o těch víkendech, kdy byla malá pryč v místní hospůdce :-) . Neboj i když máš malé dítko, tak to zvládneš, musíš si říct, že jsi jeho matka a musíš být silná! Já jsem co se dětí týče velká bojovnice :-) a nepřipouštím si, že bych něco nezvládla. Ty si to taky nepřipouštěj a i když ti je teď hrozně, za nějakou dobu bude líp. Já se za dva roky znovu vdala a dnes jsem šťastná jako blecha a mám už děti tři :-) . Hlavu vzhůru a drž se! Život je dlouhý a když se pak otočíš zpět, tak se nějaký ten špatný rok z života úplně ztratí :-).
In reply to ahojky promin ze rusim,muzu by allli
Ahoj, jo zůstala, ale malá měla tenkrát pět let. Zpočátku asi 4měsíce jsem bydlela u našich a pak jsem si našla podnájem, sice za šílené peníze (7500,- za 2+1), ale potřebovala jsem byt, který bude blízko budoucí školy a taky našich. Do práce jsem jezdila denně 30km tam a 30km zpět, za vidinou supr peněz, které mi nedali, takže moje první výplata byla např. 10000,- z čehož jsem ještě musela odvést soc. a zdrav.,takže mi s bídou zbylo na zaplacení bytu! Takže jsem vyměnila práci. Pomohla mi hodně mamka, protože ona končila v práci ve dvě a vyzvedla mi dceru ze školky a později z družiny,já se z práce vracela až kolem páté a školku máme do čtyř!!!! Takže bez mamky nevím, bych to musela řešit někým druhým, abych to zvládla. Můj den vypadal tak, že jsem hodila dceru do školky/školy, jela do práce, z práce k našim, a až pak domů a byl večer. Jinak na to období vzpomínám i ráda, postavila jsem se znovu na vlastní nohy. Nejhorší pro mě byly víkendy, když byla u taťky a já zůstala sama v bytě, po takovém hury-bury týdnu jsem najednou měla ticho a spoustu času, tak jsem si nakonec našla brigádu a dělala jsem o těch víkendech, kdy byla malá pryč v místní hospůdce :-) .
Neboj i když máš malé dítko, tak to zvládneš, musíš si říct, že jsi jeho matka a musíš být silná! Já jsem co se dětí týče velká bojovnice :-) a nepřipouštím si, že bych něco nezvládla. Ty si to taky nepřipouštěj a i když ti je teď hrozně, za nějakou dobu bude líp. Já se za dva roky znovu vdala a dnes jsem šťastná jako blecha a mám už děti tři :-) . Hlavu vzhůru a drž se! Život je dlouhý a když se pak otočíš zpět, tak se nějaký ten špatný rok z života úplně ztratí :-).