já mám, krom vlastnoručního dortu, v plánu hlavně botičky - budeme potřebovat nějaké na ven a ty domácí už synkovi taky začínají být malé, pak jsem pořídila bundičku a kaťata na chození po venku a ještě uvažuju o nějaké tahací hračce, protože doma takovou ještě nemá a v herně, kam s ním chodím cvičit, vždycky jednu takovou "uloupí" a veškerou mojí snahu o zapojení se mezi ostatní cvičící mrňousky ignoruje. Něco taky pořídí babičky, pokud teda budou mít myšlenky na slavení našeho prvního roku, když shodou okolností obě v té době čekají další vnoučecí přírůstky do rodiny. Jinak to dárkama nehodlám přehánět, soudě podle zkušeností rodičů z okolí dítka ty první narozeniny prožívají o poznání méně než jejich rodiče, takže mám v úmyslu hlavně pohodovou atmosféru a taky chci pořídit nějaké ty památeční fotečky ;-) 1) náš malej se samostatným chozením "bohužel" neotálel, první krůčky bez držení na mě vybalil už v lednu, tehdá to byly ty první vratké pokusy, dva tři krůčky a pak bác na zadek, tak od půlky února má rovnováhu "na háku" a teď už chodí takovou rychlostí, že mě představa otevřeného venkovního prostoru děsí čím dál víc 2) náš malej je prostě beran 3) mě nejvíc potěšily i zničily zároveň dvě věci, tou první je synkův spánkový režim a tou druhou manželův přístup k rodičovství, v obou těch záležitostech se nepravidelně a bez předchozího varování střídají okamžiky, kdy bych je zulíbala, s okamžiky, kdy bych je bez váhání uškrtila
já mám, krom vlastnoručního dortu, v plánu hlavně botičky - budeme potřebovat nějaké na ven a ty domácí už synkovi taky začínají být malé, pak jsem pořídila bundičku a kaťata na chození po venku a ještě uvažuju o nějaké tahací hračce, protože doma takovou ještě nemá a v herně, kam s ním chodím cvičit, vždycky jednu takovou "uloupí" a veškerou mojí snahu o zapojení se mezi ostatní cvičící mrňousky ignoruje. Něco taky pořídí babičky, pokud teda budou mít myšlenky na slavení našeho prvního roku, když shodou okolností obě v té době čekají další vnoučecí přírůstky do rodiny. Jinak to dárkama nehodlám přehánět, soudě podle zkušeností rodičů z okolí dítka ty první narozeniny prožívají o poznání méně než jejich rodiče, takže mám v úmyslu hlavně pohodovou atmosféru a taky chci pořídit nějaké ty památeční fotečky ;-)
1) náš malej se samostatným chozením "bohužel" neotálel, první krůčky bez držení na mě vybalil už v lednu, tehdá to byly ty první vratké pokusy, dva tři krůčky a pak bác na zadek, tak od půlky února má rovnováhu "na háku" a teď už chodí takovou rychlostí, že mě představa otevřeného venkovního prostoru děsí čím dál víc
2) náš malej je prostě beran
3) mě nejvíc potěšily i zničily zároveň dvě věci, tou první je synkův spánkový režim a tou druhou manželův přístup k rodičovství, v obou těch záležitostech se nepravidelně a bez předchozího varování střídají okamžiky, kdy bych je zulíbala, s okamžiky, kdy bych je bez váhání uškrtila