cetla jsem si i tvuj vcerejsi prispevek. Neni nekdo - maminka, kamaradky, tchyne, babicka, ktere by ti pomohly, prcka pohlidaly, aby sis mohla odpocinout a nabrat trosicku silu????? Kdyz se narodil muj prcek, vazil 2,7, domu nas pousteli, na UM s vahou 2,5. V porodnici celou dobu vaha jen klesala, nepribral ani deko. Kdyz nas propousteli, pan doktor jeste stihl udelat pekne ty ty ty a ze jestli pres vikend nepribere (byl patek), pomasirujeme pekne zpet do nemocnice. Prvni mesic byl vubec nejhorsi, jen jsem ho kojila, krmila a vazila, nosila. Prcka taky zacalo hodne bolet bricko a ja jsem mela pocit, ze cely den probreci. Porad jsem si opakovala, ze to MUSIM prezit, zatnout zuby, upimala jsem se k tomu, a ze za mesic - dva bude lip, kdyz cele hodiny rval, predstavovala jsem si, jake to asi bude, az se zacne usmivat, zuzlit hracky, lozit..... Prvni tri tydny jsem si to musela opakovat a predstavovat porad dokola: bude lip, bude lip, bude lip. To mi docela dodavalo silu. Kolem toho tretiho tydne se to zacalo uklidnovat, s prckem jsme se asi nejak konecne sladili, nebo pochopili, vedela jsem, jak ho uklidnit, uspat. Taky ja jsem na chvilicku dokazala usnout. Taky je ale pravda, ze mi hoooodne pomohla babicka, ktera ho dokazala uklidnit asi ze vsech nejlepe. Jeji "huskani" zabirolo na jednicku. :-) Bude lip, uvidis! Myslim na tebe. PS: skoda, ze nejsi nekdo od Havirova, poslala bych ti tam svou babicku!
cetla jsem si i tvuj vcerejsi prispevek. Neni nekdo - maminka, kamaradky, tchyne, babicka, ktere by ti pomohly, prcka pohlidaly, aby sis mohla odpocinout a nabrat trosicku silu?????
Kdyz se narodil muj prcek, vazil 2,7, domu nas pousteli, na UM s vahou 2,5. V porodnici celou dobu vaha jen klesala, nepribral ani deko. Kdyz nas propousteli, pan doktor jeste stihl udelat pekne ty ty ty a ze jestli pres vikend nepribere (byl patek), pomasirujeme pekne zpet do nemocnice. Prvni mesic byl vubec nejhorsi, jen jsem ho kojila, krmila a vazila, nosila. Prcka taky zacalo hodne bolet bricko a ja jsem mela pocit, ze cely den probreci. Porad jsem si opakovala, ze to MUSIM prezit, zatnout zuby, upimala jsem se k tomu, a ze za mesic - dva bude lip, kdyz cele hodiny rval, predstavovala jsem si, jake to asi bude, az se zacne usmivat, zuzlit hracky, lozit..... Prvni tri tydny jsem si to musela opakovat a predstavovat porad dokola: bude lip, bude lip, bude lip. To mi docela dodavalo silu. Kolem toho tretiho tydne se to zacalo uklidnovat, s prckem jsme se asi nejak konecne sladili, nebo pochopili, vedela jsem, jak ho uklidnit, uspat. Taky ja jsem na chvilicku dokazala usnout. Taky je ale pravda, ze mi hoooodne pomohla babicka, ktera ho dokazala uklidnit asi ze vsech nejlepe. Jeji "huskani" zabirolo na jednicku. :-)
Bude lip, uvidis! Myslim na tebe.
PS: skoda, ze nejsi nekdo od Havirova, poslala bych ti tam svou babicku!