1. podle toho co píšeš není ještě na trénovaní nočníku zralá a tak bych ji nenutila. 2. do mluvení bych ji taky nenutila, nenutila bych ji vůbec do ničeho. Když ukazuje na pití, tak bych ji jen řekla, pítí chceš? Jen si to ověřila a ono to přijde samo. Když ji budeš nutit, tak ji tím tuplem otrávíš a bude bojkotovat vše. 3. Dudlík. Já bych si počkala až bude klidnější období. Nemá se dělat více změn na jednou. Učíš na nočních, odučuješ dudlíka. Pro to dítě to je stres a samozřejmě, že potom brečí. Zaměřila bych se vždycky na jednu věc a netlačila ji najednou do všeho. 4. Ukazování příjde samo. Malá mi dlouho neukazovala. Prostě neměla potřebu a potom najednou začala ukazovat na vše a ještě se k tomu ptát co to je a celý den jsem neděla nic jiného než pořád opakovala a vysvětlovala co je co. Takže trpělivě vyčkej a pokračujte v knížkách dál a jeden den tě mile překvapí. 5. Jíme spolu a nebo jím, když ona spinká. Je normální, že děti chtějí to co má druhý. Jsem přirozeně zvědavé a zvídavé a musí si vše ošahat, ochutnat, je to pro ně přirozené. S tím nic nenadělás. To že krámuje a nehraje si s hračkama je taky normální. Je zajímají šuplíky a všechny poklady v nich. Někdy je to o nervy, ale mě pohomohlo rozptýlení a nebo jsem ji ze šuplíku vytáhla věci, které byly pro ní bezpečné a mohla si hrát. Plastové misky, vařečky apod. Nebo jsem ji dala lžičku a misku a ukázala jak může krmit panenku a tak si vyhrála. Nebo hadr do ruky a půl hoďky vydržela utírat nábytek. Ony děti hrozně rády imitují rodiče a dospělé, takže zabavit ji něčím takových. Když musím rychle něco udělat, tak ji zapojím tím, že to dělá se mnou. Naše malá nám už spoustu věcí rozbila a taky krámuje, ale je to vždy, když na ni nemám čas, tak je to více méně má vina a ona za svou zvědavost nemůže. Ale zase ji učím, že na některé věci ona nesahá, protože jsou máminy nebo tátové a že pokud se s tím něco stane, tak mě to bude mrzet. Kupodivu tomu rozumí a většinou respektuje.
1. podle toho co píšeš není ještě na trénovaní nočníku zralá a tak bych ji nenutila.
2. do mluvení bych ji taky nenutila, nenutila bych ji vůbec do ničeho. Když ukazuje na pití, tak bych ji jen řekla, pítí chceš? Jen si to ověřila a ono to přijde samo. Když ji budeš nutit, tak ji tím tuplem otrávíš a bude bojkotovat vše.
3. Dudlík. Já bych si počkala až bude klidnější období. Nemá se dělat více změn na jednou. Učíš na nočních, odučuješ dudlíka. Pro to dítě to je stres a samozřejmě, že potom brečí. Zaměřila bych se vždycky na jednu věc a netlačila ji najednou do všeho.
4. Ukazování příjde samo. Malá mi dlouho neukazovala. Prostě neměla potřebu a potom najednou začala ukazovat na vše a ještě se k tomu ptát co to je a celý den jsem neděla nic jiného než pořád opakovala a vysvětlovala co je co. Takže trpělivě vyčkej a pokračujte v knížkách dál a jeden den tě mile překvapí.
5. Jíme spolu a nebo jím, když ona spinká. Je normální, že děti chtějí to co má druhý. Jsem přirozeně zvědavé a zvídavé a musí si vše ošahat, ochutnat, je to pro ně přirozené. S tím nic nenadělás.
To že krámuje a nehraje si s hračkama je taky normální. Je zajímají šuplíky a všechny poklady v nich. Někdy je to o nervy, ale mě pohomohlo rozptýlení a nebo jsem ji ze šuplíku vytáhla věci, které byly pro ní bezpečné a mohla si hrát. Plastové misky, vařečky apod. Nebo jsem ji dala lžičku a misku a ukázala jak může krmit panenku a tak si vyhrála. Nebo hadr do ruky a půl hoďky vydržela utírat nábytek. Ony děti hrozně rády imitují rodiče a dospělé, takže zabavit ji něčím takových. Když musím rychle něco udělat, tak ji zapojím tím, že to dělá se mnou.
Naše malá nám už spoustu věcí rozbila a taky krámuje, ale je to vždy, když na ni nemám čas, tak je to více méně má vina a ona za svou zvědavost nemůže. Ale zase ji učím, že na některé věci ona nesahá, protože jsou máminy nebo tátové a že pokud se s tím něco stane, tak mě to bude mrzet. Kupodivu tomu rozumí a většinou respektuje.