Jojo, tyto Boskovice to jsou ;) Byl to můj druhý návrat do práce při MD. Nastoupila jsem sem po škole, po roce a půl odešla na první MD a mezitím se zde úplně vyměnil kolektiv (mateřské, důchody, nová zaměstnání). 13 měsíců po porodu jsem se vrátila na dohodu a byla jsem zde jako ryba ve vodě. Moje práce mě fakt baví, vrátila jsem se do známého prostředí a s novými kolegyněmi jsem se rychle skamarádila. Hrozně jsem si to užívala. Po roce jsem odešla na druhou MD a těšila jsem se, jak to bude super, až se znovu do práce vrátím. Rok doma s miminkem utekl jako voda a já od ledna zase pracuju na dohodu. Ale mám z toho zvláštní pocit. Práce je pořád stejná, i kolektiv, ale já se zde už nějak necítím... Ani nevím, čím to přesně je. Nelituju toho, že jsem se vrátila, i když je mi chvílemi smutno po dětech, ale prostě už si to zde vůbec neužívám a připadám si, že už mezi holky nepatřím. Přitom je to všechno stejné jako když jsem odcházela, tak já nevím, z čeho ty moje divné myšlenky vznikly. Vždycky se těším, až odsloužím dvanáctku a půjdu domů. Třeba se to zlepší, až se "zapracuju" a přestanu se bát, že něco spletu. Raky je to tím, že jsem poslední dobou hrozně unavená, malej se budí i 10x za noc a když mám potom v 5 ráno vstávat, jsem jako po propařené noci. O noční ani nemluvím. Ale jsem ráda, že práci mám, splácíme hypo, stavíme a živíme dvě děti, tak mi holt nic jiného nezbývá. Jé, já jsem se rozepsala, omlouvám se za román, ale muselo to ven :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jojo, tyto Boskovice to jsou ;) Byl to můj druhý návrat do práce při MD. Nastoupila jsem sem po škole, po roce a půl odešla na první MD a mezitím se zde úplně vyměnil kolektiv (mateřské, důchody, nová zaměstnání). 13 měsíců po porodu jsem se vrátila na dohodu a byla jsem zde jako ryba ve vodě. Moje práce mě fakt baví, vrátila jsem se do známého prostředí a s novými kolegyněmi jsem se rychle skamarádila. Hrozně jsem si to užívala. Po roce jsem odešla na druhou MD a těšila jsem se, jak to bude super, až se znovu do práce vrátím. Rok doma s miminkem utekl jako voda a já od ledna zase pracuju na dohodu. Ale mám z toho zvláštní pocit. Práce je pořád stejná, i kolektiv, ale já se zde už nějak necítím... Ani nevím, čím to přesně je. Nelituju toho, že jsem se vrátila, i když je mi chvílemi smutno po dětech, ale prostě už si to zde vůbec neužívám a připadám si, že už mezi holky nepatřím. Přitom je to všechno stejné jako když jsem odcházela, tak já nevím, z čeho ty moje divné myšlenky vznikly. Vždycky se těším, až odsloužím dvanáctku a půjdu domů. Třeba se to zlepší, až se "zapracuju" a přestanu se bát, že něco spletu. Raky je to tím, že jsem poslední dobou hrozně unavená, malej se budí i 10x za noc a když mám potom v 5 ráno vstávat, jsem jako po propařené noci. O noční ani nemluvím. Ale jsem ráda, že práci mám, splácíme hypo, stavíme a živíme dvě děti, tak mi holt nic jiného nezbývá. Jé, já jsem se rozepsala, omlouvám se za román, ale muselo to ven :a: