Je to určitě normální. Děti v tomhle věku se snaží si vydobýt nezávislost a taky zkoušejí kam až můžou zajít a co jim rodiče dovolí. Určitě sis všimla, že když něco udělá nebo dělá, tak se koukne na tebe a zjištuje reakci. 1, k tomu jídlu. Pokud nechce sedět, tak bych ji nenutila, ale nedala ji jídlo nikde jinde. Pokud prospívá, tak to není problém. Měla by se naučit, že židlička je místo, kde se jí a basta. Pokud ji povolíš jednou, dvakrát, ví, že si u tebe může vyvztekat a že povolíš. Náš případ byl, že malá dostala stoleček a židličku na vánoce. Já jí tam začala dávat jídlo, ale pořád odbíhala a pořádně nejedla, taky si vzala jídlo a odešla. Takže šmiteč, na stolečku se jen maluje, modeluje atd. V židličce se jí. Prdní dva dny se vztekala, házela sebou na zem. Já ji v klidu řekla, že se jí v židličce a na stolečku maluje a že tak to prostě je. Vyvztekala se a protože měla hlad, tak se nechala vysadit. Teď po cca 14 dnech ji to ještě někdy napadne, ale po chvilince si to rozmyslí, protože ví, že jinak jídlo nedostane. Už prostě nemáme problém. 2. Spaní a buzení v noci. Stejný problém. Vzbudí se a je schopná být vzhůru i několik hodin. Nikdy ji neberu z postýlky, pokud není pokaděná nebo nemocná. Pokud volá mami, mami, tak jdu a řeknu ji, že se spinká a že i ona musí spinkat, je noc. Mám výodu, že je sama v pokojíčku, ale možná nadešel čas pro vás ji tam taky dát. Pokud si hraje a huláká, tak ji ignoruju, do té doby než začne řvát, tím způsobem, jako by ji něco bylo, což se teda nestává. Odvykla si to a teď už si většinou na chvíli zpívá nebo povídá, převalí se na bříško vystrčí prdýlku a spí. Někdy, když se vzbudí a volá mě, já za ní jdu a ona se začne řehnit, tak vím, že ji nic není a dělá blbosti. Takže jdu zpátky zalehnout. Ony si děti rychle zvyknou na to, že rodiče jim povolí. Mám kamarádku, která malé pouštěla ve 4 ráno krtečka, protože si to holčička vydupala. Tak to teda ne. Já se taky potřebuji vyspat. Pokud se toto ději, když je dítě nemocné, tak je to přechodné období a rodič to prostě musí zkousnout. Ale jinak, je to prostě tak, jak si je naučíme, tak to máme. Vztekací období je normální. Malá se vždycky rozběhne na koberec v předsíni, švihne sebou na zem a řve. Zjistila jsem, že když jdu pryč a nevšímám si jí, tak to rychle přejde. Pak zamnou příjde a jen se jí zeptám, jestli potřebuje obejmout a ona vždycky, že jo. Tak se obejmeme, dáme si pusinku, dvě tři a je vše zase v pohodě ..... do dalšího vzteknutí :). Hodně trpělivosti mamčo!!!! A obrněné nervy. :).
Je to určitě normální. Děti v tomhle věku se snaží si vydobýt nezávislost a taky zkoušejí kam až můžou zajít a co jim rodiče dovolí. Určitě sis všimla, že když něco udělá nebo dělá, tak se koukne na tebe a zjištuje reakci.
1, k tomu jídlu. Pokud nechce sedět, tak bych ji nenutila, ale nedala ji jídlo nikde jinde. Pokud prospívá, tak to není problém. Měla by se naučit, že židlička je místo, kde se jí a basta. Pokud ji povolíš jednou, dvakrát, ví, že si u tebe může vyvztekat a že povolíš. Náš případ byl, že malá dostala stoleček a židličku na vánoce. Já jí tam začala dávat jídlo, ale pořád odbíhala a pořádně nejedla, taky si vzala jídlo a odešla. Takže šmiteč, na stolečku se jen maluje, modeluje atd. V židličce se jí. Prdní dva dny se vztekala, házela sebou na zem. Já ji v klidu řekla, že se jí v židličce a na stolečku maluje a že tak to prostě je. Vyvztekala se a protože měla hlad, tak se nechala vysadit. Teď po cca 14 dnech ji to ještě někdy napadne, ale po chvilince si to rozmyslí, protože ví, že jinak jídlo nedostane. Už prostě nemáme problém.
2. Spaní a buzení v noci. Stejný problém. Vzbudí se a je schopná být vzhůru i několik hodin. Nikdy ji neberu z postýlky, pokud není pokaděná nebo nemocná. Pokud volá mami, mami, tak jdu a řeknu ji, že se spinká a že i ona musí spinkat, je noc. Mám výodu, že je sama v pokojíčku, ale možná nadešel čas pro vás ji tam taky dát. Pokud si hraje a huláká, tak ji ignoruju, do té doby než začne řvát, tím způsobem, jako by ji něco bylo, což se teda nestává. Odvykla si to a teď už si většinou na chvíli zpívá nebo povídá, převalí se na bříško vystrčí prdýlku a spí. Někdy, když se vzbudí a volá mě, já za ní jdu a ona se začne řehnit, tak vím, že ji nic není a dělá blbosti. Takže jdu zpátky zalehnout. Ony si děti rychle zvyknou na to, že rodiče jim povolí. Mám kamarádku, která malé pouštěla ve 4 ráno krtečka, protože si to holčička vydupala. Tak to teda ne. Já se taky potřebuji vyspat. Pokud se toto ději, když je dítě nemocné, tak je to přechodné období a rodič to prostě musí zkousnout. Ale jinak, je to prostě tak, jak si je naučíme, tak to máme.
Vztekací období je normální. Malá se vždycky rozběhne na koberec v předsíni, švihne sebou na zem a řve. Zjistila jsem, že když jdu pryč a nevšímám si jí, tak to rychle přejde. Pak zamnou příjde a jen se jí zeptám, jestli potřebuje obejmout a ona vždycky, že jo. Tak se obejmeme, dáme si pusinku, dvě tři a je vše zase v pohodě ..... do dalšího vzteknutí :).
Hodně trpělivosti mamčo!!!! A obrněné nervy. :).