Přidat komentář

V tuhle chvíli se tomu blbě věří, vím to z vlastní zkušenosti, ale čas opravdu pomůže. Já byla na revizi v 7.tt a když jsem otěhotněla podruhé, vůbec jsem si nepřipouštěla, že by mohlo být něco špatně, bohužel jsme o mimčo znovu přišli, tentokrát v 18.tt. Na revizi jsem byla v obou případech. Po té druhé jsem narazlia na tyto stránky a dost mi pomohlo zjištění, že nejsem zdaleka jediná holka s podobným zážitkem. Pomocnou ruku mi taky podala šéfová v práci, byla jsem docela dlouho na neschopence a nechtělo se mi fakt nic, ale ona mi pořád psala a volala, že mě fakt potřebuje, no a jakmile jsem se vrátila do práce, přestala jsem mít čas plácat se myšlenkami pořád dokola ve svém neštěstí. Jo a taky jsem to probrala s psycholožkou. Od doktorky jsem měla doporučení dát si půl roku pauzu se snažením a taky jsme si oběhali nějaká ta vyšetření (podle všech jsme já i partner úplně zdraví a není důvod, abychom nemohli být rodiči). Neříkám, že jsem se po tom půlroce nebála, to bych kecala, ale touha dítko mít s tím časovým odstupem prostě byla silnější než strach. Na třetí pokus se zadařilo, synek se narodil dvacet dnů před mými jednatřicátými narozeninami, takže hlavu vzhůru, máš ještě fůru času