Myslím si, že je moc brzo na tuto metodu :-( Sama nejsem vzorem matky, která by nastolila přísný řád, takže jsem ta poslední asi co by mohla radit, ale malá od porodnice hrozně plakala, protože měla zúžený konečník a nemohla prdíkovat a tím jí šíleně bolelo bříško, takže jediný způsob, jak ji uspat, než se to vyléčilo bylo s ní hopsat na míči. Bohužel se to naučila a jinak neusnula, kolikrát jsem zkoušela ji položit, pohladit a uspat jinak než v náruči, ale měla hrozně hysterické záchvaty a já to nezvládala vydržet, bála jsem se, že by si mohla vyplakat kýlu a taky jsem nechtěla, aby se na ní ten pláč nějak podepsal... pak jsem zjistila, že v noci vedle mě usne jedna dvě - bez problémů - to jí byly asi 4 měsíce a začala jsem zkoušet ji během dne dát do postýlky, někdy usnula hned, někdy když hodně brečela tak jsem ji zase zvedla a hráli jsme si a pak zase když začala pofňukávat, že je unavená, tak jsem ji tam položila a ona usnula.... a za pár dní se nám to povedlo to houpání úplně odbourat... Nejsem zastánce týhle metody, která je vlastně prachsprostý způsob vyřvávání, ale zase pokud někdo dokáže nastolit řád miminku hned po příchodu z porodnice, tak mu závidím, my díky těm prdíkům jsme si o tom mohli nechat jen zdát. Počkala bych opravdu po tom 6 měsíci a asi bych to nelámala přes koleno, pokud ti pláče tak moc dlouho, za 1. si myslím, že ti vůbec nepochopí co mu chceš tou větou říct a za 2. když najednou změníš způsob uspávání tak to on nepochopí a pláče, protože se bojí, že je sám.... proto vždycky zmlkne, když tě vidí a pak zase pláče, když odcházíš... Všimla jsem si, že se tady některé mají dost ostré názory na uspávání jiných a myslím si, že napadání je trošku bezdúvodné, každá si to přece může dělat tak jak jí to vyhovuje... nechápu, maminka se tu ptá na názory, tak přece nebudu urážet jednu maminku za to, že má jiný názor než vy???
Myslím si, že je moc brzo na tuto metodu :-( Sama nejsem vzorem matky, která by nastolila přísný řád, takže jsem ta poslední asi co by mohla radit, ale malá od porodnice hrozně plakala, protože měla zúžený konečník a nemohla prdíkovat a tím jí šíleně bolelo bříško, takže jediný způsob, jak ji uspat, než se to vyléčilo bylo s ní hopsat na míči. Bohužel se to naučila a jinak neusnula, kolikrát jsem zkoušela ji položit, pohladit a uspat jinak než v náruči, ale měla hrozně hysterické záchvaty a já to nezvládala vydržet, bála jsem se, že by si mohla vyplakat kýlu a taky jsem nechtěla, aby se na ní ten pláč nějak podepsal... pak jsem zjistila, že v noci vedle mě usne jedna dvě - bez problémů - to jí byly asi 4 měsíce a začala jsem zkoušet ji během dne dát do postýlky, někdy usnula hned, někdy když hodně brečela tak jsem ji zase zvedla a hráli jsme si a pak zase když začala pofňukávat, že je unavená, tak jsem ji tam položila a ona usnula.... a za pár dní se nám to povedlo to houpání úplně odbourat... Nejsem zastánce týhle metody, která je vlastně prachsprostý způsob vyřvávání, ale zase pokud někdo dokáže nastolit řád miminku hned po příchodu z porodnice, tak mu závidím, my díky těm prdíkům jsme si o tom mohli nechat jen zdát. Počkala bych opravdu po tom 6 měsíci a asi bych to nelámala přes koleno, pokud ti pláče tak moc dlouho, za 1. si myslím, že ti vůbec nepochopí co mu chceš tou větou říct a za 2. když najednou změníš způsob uspávání tak to on nepochopí a pláče, protože se bojí, že je sám.... proto vždycky zmlkne, když tě vidí a pak zase pláče, když odcházíš...
Všimla jsem si, že se tady některé mají dost ostré názory na uspávání jiných a myslím si, že napadání je trošku bezdúvodné, každá si to přece může dělat tak jak jí to vyhovuje... nechápu, maminka se tu ptá na názory, tak přece nebudu urážet jednu maminku za to, že má jiný názor než vy???