Přidat komentář

Tak já jsem nastupovala do porodnice den předem. Večer mi ještě dávali injekci na uklidnění, protože se zdálo, že už začínám rodit. Malý byl KP. Ráno mi dali klystýr, ovázali nohy, dali cévku a jelo se na sál. Nemohla jsem si vybrat, musela jsem jít do celkové narkózy. Po zákroku si mě nechali 24 hodin na JIP, pozorovali mi srdce. Nechávala jsem si dávat injekce na utišení bolesti kdykoliv to šlo. Poprvé jsem se postavila až na druhý dopoledne a bylo to příšerné. Netušila jsem že to bude tak moc bolet, ale můžu říct, že každé postavení bylo lepší a lepší. Po týdnu jsem byla schopná jít na 10 min. procházku. Pamatuju, že se mi furt hrozně točila hlava. Rána šíleně pálela a štípala. Na to byla dobrá sprcha a taky trochu léky na utišení. Mléko jsem dostala až 6. den po porodu, malý se chytl až 3 týdny po porodu, tak to byl boj. Ale co jsem slyšela, byla jsem vyjímka, že to trvalo tak dlouho.
Je mi hrozně líto, že jsem prcka neviděla, když se narodil. Ale co hlavně, že je zdravý.
Co můžu doporučit a radila mi to i PA, nebát se říct o injekci nebo prášek na uklidnění a hýbat se co nejvíc. Chválili mě jak jsem se rychle zotavila a byla schopná postarat se o miminko.
Jinak nechci strašit, bolest je to šílená, ale každý to máme jinak. Nevím, jestli je to tím, že se třeba trefí do nějakých nervů, ale hodně lidí mi říkalo, že je to až tolik nebolelo.
Jinak s čůráním - spíš jsem měla pocit, že nestihnu dojít na záchod, jako že to neudržím, asi se svaly nemohly tolik snažit.
No ale celkově, za měsíc jsem ani nevěděla, že jsem měla půl břicha rozřezané....