asi to bereš za špatnej konec. ona se chová uplně úměrně svýmu věku a asi všechny děti se tak chovaj. žádný zlomyslnosti určitě nedělá, jenom ji zkus pochopit, oni chtěj hlavně ty svý základní potřeby a je zbytečný něco lámat přes koleno. nech ji o sobě trošku rozhodovat, kdy bude jíst a tak, ber ji jako že už začíná bejt víc samostatná a že ví, co potřebuje, nenuť ji jíst například, když nemá hlad nebo chuť a hlavně se tim nenech vytočit -chceš, nechceš, tvoje věc tou nás aspoň funguje. v kočárku nechce sedět protože má potřebu prostě objevovat a hejbat se a neni to protože nechce poslouchat nebo žedělá naschvály. tak ji nech pořádně vydovádět a pak po ni teprv chtěj aby v klidu seděla. a hlavně ji nenechej nic aby si vyvztekala, děti se vztekaj a nic proti tomu neuděláš, než že čekat, až je to jednou přejde.. udělej ji takový pravidla že něco se nesmí nikdy a nezakazuj toho moc, aby sis to pamatovala. ono dětem pomahá, kdyyž maj trochu jistotu, že je to pořád stejný, samozřejmě, že to budou pořád zkoušet, tak to je tvůj úkol stát si pořád za svym. tak bych asi pokračovala plus hodně mazleníčka, to jim taky dává jistotu. jinak to že ti někdy ruply nervy si vůbec nevyčítej, taková prostě si a ona to tak musí brát, lepší, než se přetvařovat. ale mlácení podle mě nemá vůbec smysl. ber to s nadhledem, podivej se na ostatní děti dělaj to samý, akorát někdo je od povahy vytrvalejší.
asi to bereš za špatnej konec. ona se chová uplně úměrně svýmu věku a asi všechny děti se tak chovaj. žádný zlomyslnosti určitě nedělá, jenom ji zkus pochopit, oni chtěj hlavně ty svý základní potřeby a je zbytečný něco lámat přes koleno. nech ji o sobě trošku rozhodovat, kdy bude jíst a tak, ber ji jako že už začíná bejt víc samostatná a že ví, co potřebuje, nenuť ji jíst například, když nemá hlad nebo chuť a hlavně se tim nenech vytočit -chceš, nechceš, tvoje věc tou nás aspoň funguje. v kočárku nechce sedět protože má potřebu prostě objevovat a hejbat se a neni to protože nechce poslouchat nebo žedělá naschvály. tak ji nech pořádně vydovádět a pak po ni teprv chtěj aby v klidu seděla. a hlavně ji nenechej nic aby si vyvztekala, děti se vztekaj a nic proti tomu neuděláš, než že čekat, až je to jednou přejde.. udělej ji takový pravidla že něco se nesmí nikdy a nezakazuj toho moc, aby sis to pamatovala. ono dětem pomahá, kdyyž maj trochu jistotu, že je to pořád stejný, samozřejmě, že to budou pořád zkoušet, tak to je tvůj úkol stát si pořád za svym. tak bych asi pokračovala plus hodně mazleníčka, to jim taky dává jistotu. jinak to že ti někdy ruply nervy si vůbec nevyčítej, taková prostě si a ona to tak musí brát, lepší, než se přetvařovat. ale mlácení podle mě nemá vůbec smysl. ber to s nadhledem, podivej se na ostatní děti dělaj to samý, akorát někdo je od povahy vytrvalejší.