ahoj Loki, možnáse budeš divit, ale souhlasím s tebou. Plácání a křičení rozhodně není dobrým výchovným nástrojem. Děti se opravdu nesnaží rodiče vytočit, i když my někdy ten pocit mít můžeme. Pokud už víš, že ti nervy začínají povolovat, napočítej si do deseti, nebo běž do vedlejší místnosti a tam se vykřič. Takhle malé dítě na slovo poslouchat nebude (no, ani to starší ne). Urči si, co je pro tebe opravdu důležité, aby dělala a v těchto věcech buď důsledná a vyžaduj je. V ostatních věcech můžeš nechat "vyhrát" malou. Pokud je živější (slovu hyperaktivní se vyhýbám, to totiž znační neurologickou poruchu), zavedla bych přes den určitou pravidelnost. Děti potřebují řád, je to pro ně jistota, kterou potřebují cítit. Takže pravidelnost v činnostech, každý den by měl vypadat přibližně stejně. Např. ráno snídaně, pak čištění zubů, hraní doma, pak procházka před obědem, oběd, spánek, hraní, svačina, procházka, nebo nějaká činnost doma, večeře, koupání, pohádka a spát. Když se začne vztekat, zkus popřemýšlet proč, vžít se do role dítěte. Nastav jí zrcadlo v jejím chování, opakuj to, co ona říká, ale pozor ať ji nezačneš zesměšňovat. Zkus volit kompromis místo tvrdého vyžadování něčeho, děti se totiž většinou ještě víc zablokují, protože oni prostě prohrát nechtějí. Někdy je lepší prohrát bitvu a pak vyhrát válku než obráceně. Tess
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ahoj Loki, možnáse budeš divit, ale souhlasím s tebou.
Plácání a křičení rozhodně není dobrým výchovným nástrojem. Děti se opravdu nesnaží rodiče vytočit, i když my někdy ten pocit mít můžeme. Pokud už víš, že ti nervy začínají povolovat, napočítej si do deseti, nebo běž do vedlejší místnosti a tam se vykřič. Takhle malé dítě na slovo poslouchat nebude (no, ani to starší ne). Urči si, co je pro tebe opravdu důležité, aby dělala a v těchto věcech buď důsledná a vyžaduj je. V ostatních věcech můžeš nechat "vyhrát" malou. Pokud je živější (slovu hyperaktivní se vyhýbám, to totiž znační neurologickou poruchu), zavedla bych přes den určitou pravidelnost. Děti potřebují řád, je to pro ně jistota, kterou potřebují cítit. Takže pravidelnost v činnostech, každý den by měl vypadat přibližně stejně. Např. ráno snídaně, pak čištění zubů, hraní doma, pak procházka před obědem, oběd, spánek, hraní, svačina, procházka, nebo nějaká činnost doma, večeře, koupání, pohádka a spát.
Když se začne vztekat, zkus popřemýšlet proč, vžít se do role dítěte. Nastav jí zrcadlo v jejím chování, opakuj to, co ona říká, ale pozor ať ji nezačneš zesměšňovat. Zkus volit kompromis místo tvrdého vyžadování něčeho, děti se totiž většinou ještě víc zablokují, protože oni prostě prohrát nechtějí. Někdy je lepší prohrát bitvu a pak vyhrát válku než obráceně.
Tess