Počkej tak ještě dva roky, pak už to nebude tak bolavé... otupíš... sice budeš vzpomínat na všechen ten hnus, co ti udělal a jak s tebou chtěl manipulovat, ale bude ti to jedno... já na exe taky nevzpomínám v nejlepším, nejvíc ublížil svým chováním dětem a nakonec ještě obral dceru o stavební spoření, ale je už plnoletá a je to tedy její rozhodnutí, ale i tak to nejvíc asi bolelo mě... ale už je mi naprosto lhostejný... příběh byl stejný jako u vás, pointa taktéž, všechno dovedl obrátit proti mně... stejný řeči, stejné následky... tři roky mi trvalo, než jsem to rozdýchala, bylo to dost bolavé, cítila jsem děsnou nespravedlnost, nedovedla jsem s ním už ani mluvit, buď jsem byla roztřesená už předem, nebo jsem byla předem naštvaná a čekala, co zase zalže nebo obrátí... chvíli mi i vadilo, že má peníze a nedá je ani dětem, ani jim nic nekoupí, i když potřebují a já jsem měla co dělat, abych nás uživila, nakonec jsem to strávila... hodně mi pomohlo, až jsem si konečně uvědomila, že s tím stejně nic neudělám, že on se nezmění a nakonec jsem se za něj začala stydět, i za sebe, že jsem si to vše nechala tak dlouho líbit... u rozvodu fraška, přišel v teplákovce Puma a dělal, že je chudák, vytáhl igelitku nějakých papírů a říkal, že to jsou všechno paragony za nákup potravin a drogerie a oblečení za poslední tři roky, že si to schovával, abych nemohla tvrdit, že nepřispívá na děti a domácnost... pořád to vnucoval soudkyni, až mu tu tašku málem nechala vynést ven ze soudní síně se slovy, že tak mohl stejně dobře jít vybrat odpadkové koše v supermarketu a nasbíral by si stejné množství účtenek... při majetkovém vyrovnání pořád měnil dohodu, jednou souhlasil a když se to mělo podepsat, tak si zase vymýšlel něco jiného a chtěl všechno a já s dětma abych šla pod most... no dnes je mi to vše ukradený... tátu dětem nenahradím, už to naštěstí pochopily, jsou už velké, ale stejně je mi to trochu líto... ale ta nenávist, vztek a lítost už ve mně nejsou... fakt to chce čas... a taky mi pomohla i skutečnost, že jsem si našla druhého muže a je mi s ním fajn... ale to bylo až po těch dvou a půl letech, co jsem se tak nějak vnitřně odpoutala od bývalého... dřív to prostě nešlo, byla jsem toho až moc plná... takže vydržet a snažit se opakovat si, že to není tvoje vina, není to tvá chyba, že on jiný není a nebyl a nebude a tak nějak si vtlouct do hlavy, že nemáš řešit věci, které nezměníš... a jestli trochu věříš na bílou magii, tak to zkus jak já... každý večer si opakovat, že odpouštíš jemu všechno to, čím ti ublížil a taky že odpouštíš sobě vše, čím sis nechala ublížit... vím, že to zní divně, ale funguje to... stejně tak jako funguje pozitivní motivace v tom, že k tomu přidáš ještě takové malé přání, abys byla třeba lepší člověk, dovedla odpouštět a přála bývalému, ať má, co chce, ať je šťastný a spokojený... to může pomoct i tomu, že se k tobě začne chovat i on lépe... ale fakt je důležité, abys mu vnitřně odpustila... tím se zbavíš i těch všech nechtěných a nenávistných pocitů... ale určitě to nepůjde hned a na povel... a neboj, bude líp... zpočátku po rozvodu je to vždycky ostré...
Počkej tak ještě dva roky, pak už to nebude tak bolavé... otupíš... sice budeš vzpomínat na všechen ten hnus, co ti udělal a jak s tebou chtěl manipulovat, ale bude ti to jedno... já na exe taky nevzpomínám v nejlepším, nejvíc ublížil svým chováním dětem a nakonec ještě obral dceru o stavební spoření, ale je už plnoletá a je to tedy její rozhodnutí, ale i tak to nejvíc asi bolelo mě... ale už je mi naprosto lhostejný... příběh byl stejný jako u vás, pointa taktéž, všechno dovedl obrátit proti mně... stejný řeči, stejné následky... tři roky mi trvalo, než jsem to rozdýchala, bylo to dost bolavé, cítila jsem děsnou nespravedlnost, nedovedla jsem s ním už ani mluvit, buď jsem byla roztřesená už předem, nebo jsem byla předem naštvaná a čekala, co zase zalže nebo obrátí... chvíli mi i vadilo, že má peníze a nedá je ani dětem, ani jim nic nekoupí, i když potřebují a já jsem měla co dělat, abych nás uživila, nakonec jsem to strávila... hodně mi pomohlo, až jsem si konečně uvědomila, že s tím stejně nic neudělám, že on se nezmění a nakonec jsem se za něj začala stydět, i za sebe, že jsem si to vše nechala tak dlouho líbit... u rozvodu fraška, přišel v teplákovce Puma a dělal, že je chudák, vytáhl igelitku nějakých papírů a říkal, že to jsou všechno paragony za nákup potravin a drogerie a oblečení za poslední tři roky, že si to schovával, abych nemohla tvrdit, že nepřispívá na děti a domácnost... pořád to vnucoval soudkyni, až mu tu tašku málem nechala vynést ven ze soudní síně se slovy, že tak mohl stejně dobře jít vybrat odpadkové koše v supermarketu a nasbíral by si stejné množství účtenek... při majetkovém vyrovnání pořád měnil dohodu, jednou souhlasil a když se to mělo podepsat, tak si zase vymýšlel něco jiného a chtěl všechno a já s dětma abych šla pod most... no dnes je mi to vše ukradený... tátu dětem nenahradím, už to naštěstí pochopily, jsou už velké, ale stejně je mi to trochu líto... ale ta nenávist, vztek a lítost už ve mně nejsou... fakt to chce čas... a taky mi pomohla i skutečnost, že jsem si našla druhého muže a je mi s ním fajn... ale to bylo až po těch dvou a půl letech, co jsem se tak nějak vnitřně odpoutala od bývalého... dřív to prostě nešlo, byla jsem toho až moc plná... takže vydržet a snažit se opakovat si, že to není tvoje vina, není to tvá chyba, že on jiný není a nebyl a nebude a tak nějak si vtlouct do hlavy, že nemáš řešit věci, které nezměníš... a jestli trochu věříš na bílou magii, tak to zkus jak já... každý večer si opakovat, že odpouštíš jemu všechno to, čím ti ublížil a taky že odpouštíš sobě vše, čím sis nechala ublížit... vím, že to zní divně, ale funguje to... stejně tak jako funguje pozitivní motivace v tom, že k tomu přidáš ještě takové malé přání, abys byla třeba lepší člověk, dovedla odpouštět a přála bývalému, ať má, co chce, ať je šťastný a spokojený... to může pomoct i tomu, že se k tobě začne chovat i on lépe... ale fakt je důležité, abys mu vnitřně odpustila... tím se zbavíš i těch všech nechtěných a nenávistných pocitů... ale určitě to nepůjde hned a na povel... a neboj, bude líp... zpočátku po rozvodu je to vždycky ostré...