Také jsem musela jít na přerušení, když byl syn ještě hodně malý, věděla jsem že bych to nezvládla. V 7h. jsem byla přijata na gynekologické oddělění, kolem 11té mi přišli píchnout oblbovačku a asi po půl hodině jsem jela na sál. Tam si pamatuju jenom jak mi dávají kyslíkovou masku říkají 3,2,1 dobrou noc a pak jsem se probudila až na pokoji. Jestli se tomu dá říct bolesti, tak byly teda hodně malé. Pak jsem si ještě prospala, musela jsem se vyčůrat aby mě pustili, došel pro mě manžel a jela jsem domu. Ani jsem vlastně necítila, že jsem na tom přerušení byla ;) tak se neboj, bude to dobré uvidíš...ale strach je asi uplně normální, ale jak říkám, není čeho. :) A neboj se že pak nebudeš moct mít děti, já jsem momentálně těhotná a je to 2 roky od interupce. Hodně štěstí :)
Také jsem musela jít na přerušení, když byl syn ještě hodně malý, věděla jsem že bych to nezvládla. V 7h. jsem byla přijata na gynekologické oddělění, kolem 11té mi přišli píchnout oblbovačku a asi po půl hodině jsem jela na sál. Tam si pamatuju jenom jak mi dávají kyslíkovou masku říkají 3,2,1 dobrou noc a pak jsem se probudila až na pokoji. Jestli se tomu dá říct bolesti, tak byly teda hodně malé. Pak jsem si ještě prospala, musela jsem se vyčůrat aby mě pustili, došel pro mě manžel a jela jsem domu. Ani jsem vlastně necítila, že jsem na tom přerušení byla ;) tak se neboj, bude to dobré uvidíš...ale strach je asi uplně normální, ale jak říkám, není čeho. :) A neboj se že pak nebudeš moct mít děti, já jsem momentálně těhotná a je to 2 roky od interupce. Hodně štěstí :)