Ahoj, tak i já se musím přidat :) Tedy já si mateřství neužívala, teď už jo. Náš Matěj mi probrečel celé první tři měsíce, teda krom nocí, v noci mi spinkal a i teď spinká moc hezky. Zřejmě plakal kvůli problémům s prdíky a kakáním. Neplakal, jen když měl v puse prso nebo když si hodil 10-min. šlofíka (dýl to fakt nedával, zřejmě kvůli tomu bříšku, který ho budilo). Věděla jsem, že děti brečí, ale vůbec jsem si nepředstavovala, že moje dítě bude brečet takhle extrémně. Osobně neznám nikoho, komu miminko tolik brečí jako mně brečel Matěj. Takže místo toho, abych se radovala z miminka, tak jsem byla ztrápený, nenajezený, neupravený uzlíček nervů a tolik záviděla ostatním maminkám, že mají hodná miminka. Co já se nabrečela!! Říkala jsem si, jak jsem špatná matka, když mi tolik pláče dítě. Ptala jsem se sama sebe, co dělám špatně nebo co jsem komu udělala, že mám doma uřvánka. A bohužel se to moje nálada odrážela i na Matějovi, byl to začarovaný kruh. Někdy jsem ho dokonce okřikla, což mě doteď mrzí a vyčítám si to. Ale kdo má doma dítě podobně uplakaný, chápe, jak je to náročný na psychiku. Neznám horší zvuk, než je pláč vlastního dítěte. Nejvíc mě štvaly otázky typu: "A co mu je, že tolik pláče?" nebo "Co na to doktorka?", to se mi fakt otvírala kudla v kapse. Nejsem věštec, který umí číst myšlenky, a doktorka mi řekla, že si myslí, že má hlad, což ve finále asi nebyla pravda. Mateřství jsem si tedy opravdu neužívala, nic mě nebavilo, nechtěla jsem žádné návštěvy, ani nikam jezdit, jímala mě totiž hrůza, co tam budu s brečícím miminem dělat. Naštěstí se to zlomilo s těmi třemi měsíci. I teď má teda Matěj dny, kdy je uplakanej, ale vůbec se to nedá srovnat s tím, co bylo dřív! Navíc, jak už víc vnímá, tak ho člověk už dokáže nějak zabavit, takže kolikrát na pláč zapomene :) Takže až teď si začínám mateřství užívat. Nedávno jsem si vzpomněla na akce, co jsme pořádali s kolegy z práce, když měl někdo narozeniny nebo svátek a přiznávám, že se mi po tom zastesklo. Ale určitě bych neměnila. Matěje miluju nade všechno na světě. To, že jsem omezená kojením mi problémy nedělá, spíš naopak, jsem ráda, že ho můžu mít tak blízko jako nikdo jinej :) Jak píšeš, musím vždycky rychle spěchat domů, když si něco zařizuju a nemám Matěje s sebou, ale to já bych spěchala i tak, protože jak nejsem s ním, jsem nervní jako :pig: Několikrát volám, jestli je vše OK a těším se na něj! :) Myslím, že máš jen teď takové období a že se to určitě zlomí a budeš hrdá a šťastná máma ;)
Ahoj, tak i já se musím přidat :) Tedy já si mateřství neužívala, teď už jo.
Náš Matěj mi probrečel celé první tři měsíce, teda krom nocí, v noci mi spinkal a i teď spinká moc hezky. Zřejmě plakal kvůli problémům s prdíky a kakáním. Neplakal, jen když měl v puse prso nebo když si hodil 10-min. šlofíka (dýl to fakt nedával, zřejmě kvůli tomu bříšku, který ho budilo). Věděla jsem, že děti brečí, ale vůbec jsem si nepředstavovala, že moje dítě bude brečet takhle extrémně. Osobně neznám nikoho, komu miminko tolik brečí jako mně brečel Matěj. Takže místo toho, abych se radovala z miminka, tak jsem byla ztrápený, nenajezený, neupravený uzlíček nervů a tolik záviděla ostatním maminkám, že mají hodná miminka. Co já se nabrečela!! Říkala jsem si, jak jsem špatná matka, když mi tolik pláče dítě. Ptala jsem se sama sebe, co dělám špatně nebo co jsem komu udělala, že mám doma uřvánka. A bohužel se to moje nálada odrážela i na Matějovi, byl to začarovaný kruh. Někdy jsem ho dokonce okřikla, což mě doteď mrzí a vyčítám si to. Ale kdo má doma dítě podobně uplakaný, chápe, jak je to náročný na psychiku. Neznám horší zvuk, než je pláč vlastního dítěte.
Nejvíc mě štvaly otázky typu: "A co mu je, že tolik pláče?" nebo "Co na to doktorka?", to se mi fakt otvírala kudla v kapse. Nejsem věštec, který umí číst myšlenky, a doktorka mi řekla, že si myslí, že má hlad, což ve finále asi nebyla pravda.
Mateřství jsem si tedy opravdu neužívala, nic mě nebavilo, nechtěla jsem žádné návštěvy, ani nikam jezdit, jímala mě totiž hrůza, co tam budu s brečícím miminem dělat.
Naštěstí se to zlomilo s těmi třemi měsíci. I teď má teda Matěj dny, kdy je uplakanej, ale vůbec se to nedá srovnat s tím, co bylo dřív! Navíc, jak už víc vnímá, tak ho člověk už dokáže nějak zabavit, takže kolikrát na pláč zapomene :) Takže až teď si začínám mateřství užívat. Nedávno jsem si vzpomněla na akce, co jsme pořádali s kolegy z práce, když měl někdo narozeniny nebo svátek a přiznávám, že se mi po tom zastesklo. Ale určitě bych neměnila. Matěje miluju nade všechno na světě. To, že jsem omezená kojením mi problémy nedělá, spíš naopak, jsem ráda, že ho můžu mít tak blízko jako nikdo jinej :) Jak píšeš, musím vždycky rychle spěchat domů, když si něco zařizuju a nemám Matěje s sebou, ale to já bych spěchala i tak, protože jak nejsem s ním, jsem nervní jako :pig: Několikrát volám, jestli je vše OK a těším se na něj! :)
Myslím, že máš jen teď takové období a že se to určitě zlomí a budeš hrdá a šťastná máma ;)