No hele, já byla nejspíš úplně stejná jako ty, protože se ptáš stejně jako já, na ty zádička. Já měla malýho neustále narvanýho na něčem tvrdým, protože aby si přeci nekřivil zádička :-). No a dopadlo to tak, že záda si křivil stejně, protože byl od narození víc orientovaný na jednu stranu, ale to je teď vedlejší. Hlavní je, že mi pak jedna doktorka (odbornice na rehabilitace) říkala, že je malý tak uřvaný, protože si na tom tvrdým dráždí nějaký nervy na krku (už si to přesně nepamatuju) a že ho mám klidnit tak, že ho mám pokládat doprostřed nějakýho polovysypanýho péřovýho polštáře. No a je fakt, že byl klidnější. Nikdy se nevyplatí nic přehánět, takže jasně, že nenecháš dítko celý dny a noci bucnutý někde v měkoučku, ale nevidím vůbec žádný důvod, proč to nezkusit párkrát denně, když prostě chceš, aby malá relaxovala a odpočívala. Ono ji to tak jako obklopí, zároveň bude hřát a bude se cítit víc v bezpečí. No uvidíš. A s tím zabubáním, jak psala Tesa, to je asi taky fakt. Já jsem syna kolikrát doma, když nechtěl spát a řval, tak nasoukala do fusaku a utáhla ho i s tím fusakem do takové té kočárové tašky, otevřela na něho okno, aby se mi neupekl a on po pěti minutách řvaní a bojování proti tomu usnul a vždycky pak dlouho a hluboce spinkal. Tak držím pěsti, aby trénink zabral a když bude brečet, tak opravdu nemusíš hned plašit...to ti říkám z pozice matky dvouletého dítěte. Když byl mimino, skákala jsem kolem něho asi víc než ty, jen aby si náhodou nezaplakal :ww:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No hele, já byla nejspíš úplně stejná jako ty, protože se ptáš stejně jako já, na ty zádička. Já měla malýho neustále narvanýho na něčem tvrdým, protože aby si přeci nekřivil zádička :-). No a dopadlo to tak, že záda si křivil stejně, protože byl od narození víc orientovaný na jednu stranu, ale to je teď vedlejší. Hlavní je, že mi pak jedna doktorka (odbornice na rehabilitace) říkala, že je malý tak uřvaný, protože si na tom tvrdým dráždí nějaký nervy na krku (už si to přesně nepamatuju) a že ho mám klidnit tak, že ho mám pokládat doprostřed nějakýho polovysypanýho péřovýho polštáře. No a je fakt, že byl klidnější. Nikdy se nevyplatí nic přehánět, takže jasně, že nenecháš dítko celý dny a noci bucnutý někde v měkoučku, ale nevidím vůbec žádný důvod, proč to nezkusit párkrát denně, když prostě chceš, aby malá relaxovala a odpočívala. Ono ji to tak jako obklopí, zároveň bude hřát a bude se cítit víc v bezpečí. No uvidíš. A s tím zabubáním, jak psala Tesa, to je asi taky fakt. Já jsem syna kolikrát doma, když nechtěl spát a řval, tak nasoukala do fusaku a utáhla ho i s tím fusakem do takové té kočárové tašky, otevřela na něho okno, aby se mi neupekl a on po pěti minutách řvaní a bojování proti tomu usnul a vždycky pak dlouho a hluboce spinkal. Tak držím pěsti, aby trénink zabral a když bude brečet, tak opravdu nemusíš hned plašit...to ti říkám z pozice matky dvouletého dítěte. Když byl mimino, skákala jsem kolem něho asi víc než ty, jen aby si náhodou nezaplakal :ww: