My se snažili 18m než se povedlo, myslela jsem na to denno denně, záviděla všem těhulkám. Pak jsme šli do Centra na léčení, manželovi zjistili horší spermio a já že ovuluju jen někdy, jelikož jsem nechtěla hned na IVF, tak mi Dr. předepsal Clostík, aby jsme měli alespoň jistotu, že ovulace proběhne, manžel nebral nic, dával nám šanci 20% na úspěch, do prvního cyklu jsem vkládala vše, nevyšlo to, tak byli potoky slz a smířila jsem se s tím, že příští rok půjdeme na IVF, ale před tím jsme se s manžou domluvili, že pojedeme na měsíc do Austrálie (moc jsem se tam chtěla podívat), zařídila jsem si konto, kde jsem začla šetřit prašule a pořídili jsme si štěně. Další měsíc MS nepřišla, ani mě nenapadlo, že jsem těhotná, byla jsem naštvaná na své tělo, letěla jsem do lékárny pro test, abych si potvrdila, že těhu nejsem a že zase nastoupím k doktorovi, no a test my vyšel pozitivní, čuměla jsem na to jak puk, ještě několikrát jsem ho vytáhla z koše, abych se ujistila, že tam ta druhá čárka opravdu je :s: Myslím, že u nás trochu pomohli hormony, ale hlavně štěně - měla jsem najednou plné ruce práce se psem a nemyslela jsem na to tolik, při uklízení loužiček a hovínek :///: a taky pomohlo to, že jsme si naplánovali tu dalekou cestu, to jsem si taky jistá, ono na tom možná fakt něco bude, tak držím palečky, ať se brzy také zadaří :a:
My se snažili 18m než se povedlo, myslela jsem na to denno denně, záviděla všem těhulkám. Pak jsme šli do Centra na léčení, manželovi zjistili horší spermio a já že ovuluju jen někdy, jelikož jsem nechtěla hned na IVF, tak mi Dr. předepsal Clostík, aby jsme měli alespoň jistotu, že ovulace proběhne, manžel nebral nic, dával nám šanci 20% na úspěch, do prvního cyklu jsem vkládala vše, nevyšlo to, tak byli potoky slz a smířila jsem se s tím, že příští rok půjdeme na IVF, ale před tím jsme se s manžou domluvili, že pojedeme na měsíc do Austrálie (moc jsem se tam chtěla podívat), zařídila jsem si konto, kde jsem začla šetřit prašule a pořídili jsme si štěně. Další měsíc MS nepřišla, ani mě nenapadlo, že jsem těhotná, byla jsem naštvaná na své tělo, letěla jsem do lékárny pro test, abych si potvrdila, že těhu nejsem a že zase nastoupím k doktorovi, no a test my vyšel pozitivní, čuměla jsem na to jak puk, ještě několikrát jsem ho vytáhla z koše, abych se ujistila, že tam ta druhá čárka opravdu je :s: Myslím, že u nás trochu pomohli hormony, ale hlavně štěně - měla jsem najednou plné ruce práce se psem a nemyslela jsem na to tolik, při uklízení loužiček a hovínek :///: a taky pomohlo to, že jsme si naplánovali tu dalekou cestu, to jsem si taky jistá, ono na tom možná fakt něco bude, tak držím palečky, ať se brzy také zadaří :a: