Jó, to je zcela normální období, projde si tím každé dítě, je to období, kdy si dítě začíná uvědomovat samo sebe, může ho rozčílit kde co. Navíc neumí se svým vztekem pracovat. Zkoušela jsi ho během toho pevně obejmout, tak, aby se nemohl bránit, a počkat, až se uklidní? U nás to zabíralo ze začátku, ale malej už má tohle období docela dlouho, je mu rok a půl. Teď to dělám tak, že když začne doma, odnesu ho do pokojíčku s tím, že až se uklidní, ať přijde. V tu ránu je po vzteku a za chvilku přijde jako sluníčko. Venku je to horší, tam ho nechám stát (nebo se válet) a jdu dál, ale bohužel ne vždy to zabere. Před pár dny jsme si tím prošli v krámě, jsou tam ty autíčka pro děti, pustila jsem mu jednu jízdu (kterou si teda taky vyřval), jenže chtěl další a další. ZAčal šíleně řvát, musela jsem ven z krámu, aby se uklidnil. Pak jsem mu vysvětlila, že ho nechám ještě svézt, ale jednu jízdu a dost. No a světe div se, pak už žádná scéna nenásledovala, svezl se a dobrovolně vystoupil (ještě teď mě to překvapuje). Halvně to chce oevné nervy a nenechat se zvyklat, hlavně třeba v tom krámě maminky často poleví, hlavně aby byl klid. Kdybych polevila já, jezdíme v těch autíčkách ještě teď. :s:
Jó, to je zcela normální období, projde si tím každé dítě, je to období, kdy si dítě začíná uvědomovat samo sebe, může ho rozčílit kde co. Navíc neumí se svým vztekem pracovat. Zkoušela jsi ho během toho pevně obejmout, tak, aby se nemohl bránit, a počkat, až se uklidní? U nás to zabíralo ze začátku, ale malej už má tohle období docela dlouho, je mu rok a půl. Teď to dělám tak, že když začne doma, odnesu ho do pokojíčku s tím, že až se uklidní, ať přijde. V tu ránu je po vzteku a za chvilku přijde jako sluníčko. Venku je to horší, tam ho nechám stát (nebo se válet) a jdu dál, ale bohužel ne vždy to zabere. Před pár dny jsme si tím prošli v krámě, jsou tam ty autíčka pro děti, pustila jsem mu jednu jízdu (kterou si teda taky vyřval), jenže chtěl další a další. ZAčal šíleně řvát, musela jsem ven z krámu, aby se uklidnil. Pak jsem mu vysvětlila, že ho nechám ještě svézt, ale jednu jízdu a dost. No a světe div se, pak už žádná scéna nenásledovala, svezl se a dobrovolně vystoupil (ještě teď mě to překvapuje). Halvně to chce oevné nervy a nenechat se zvyklat, hlavně třeba v tom krámě maminky často poleví, hlavně aby byl klid. Kdybych polevila já, jezdíme v těch autíčkách ještě teď. :s: