Ahoj, já tě úplně chápu! U nás je to s tchýní taky seriál na pokračování a dneska se odehrál další díl. Je to na dlouhé vyprávění, ale dopadlo to tak, že o naší malé řekla, že je to parchant a ať si ji manžel (její syn) okamžitě odvede domů. Jak tohle může říct vlastní babička o svém vnoučeti? Nechápu :n: Malá má necelé 3 roky, je hodně živá, umí zlobit, ale to přece dělají všechny děti. Sama má 3 syny a ať mi netvrdí, že strávili celé dětství potichu v koutku. Malá bábu zbožňuje, bydlí hned vedle nás, jakmile ji Nikča uvidí, chce za ní jít, ale tchýně ji pokaždé odbyde, že na ni nemá čas, že kvůli ní nestihne uvařit, že jí doma dělá jen bordel atd. Prostě si svou špatnou náladu vymstívá na dítěti. Jak jí mám citlivě vysvětlit, že o ni babička nemá zájem, tak, aby to ve svém věku pochopila a nebyla z toho smutná? Snažím se jí vždycky říct, že teď má babička práci a až ji dodělá, tak si pro ni přijde. Malou ke tchánovcům nevodím. Pokud ji chtějí vidět, přijdou si pro ni sami. Ale uvažuju o tom, že ji k nim nebudu pouštět vůbec, protože pak nehodlám poslouchat nadávky přetlumočené manželem (mně si tchýně nic říct nedovolí), jakého nevychovaného parchanta máme, jak po ní musela celý večer uklízet atd. Přitom před návštěvami by se láskou rozplynula, to je pořád Nikoko sem, Nikolko tam, ty můj malý miláčku atd... Pořád mluví o tom, že když stavěli barák, její maminka jí kluky hlídala, aby tchýně mohla být na stavbě, a za chvíli začne mluvit o tom, jak je to hrozný, že Jeník (můj manžel) je celý dny na stavbě sám a já jsem doma - krucinál, jak můýu chodit na stavbu, když mám doma 2 malinký děti, který mi nikdo nepohlídá? Nechci po ní, aby nám hlídala, její povinnost to není, ale ať je aspoň zticha a neprovokuje s takovýma řečma. Já rodiče nemám a připadá mi, že kámen úrazu je v tom, že jsem přišla do manželství "s holou prdelí" a nezletilou ségrou na krku. Tobě přeju taky pevné nervy na další souboj s manželovou maminkou ;) :a:
Ahoj, já tě úplně chápu! U nás je to s tchýní taky seriál na pokračování a dneska se odehrál další díl. Je to na dlouhé vyprávění, ale dopadlo to tak, že o naší malé řekla, že je to parchant a ať si ji manžel (její syn) okamžitě odvede domů. Jak tohle může říct vlastní babička o svém vnoučeti? Nechápu :n: Malá má necelé 3 roky, je hodně živá, umí zlobit, ale to přece dělají všechny děti. Sama má 3 syny a ať mi netvrdí, že strávili celé dětství potichu v koutku. Malá bábu zbožňuje, bydlí hned vedle nás, jakmile ji Nikča uvidí, chce za ní jít, ale tchýně ji pokaždé odbyde, že na ni nemá čas, že kvůli ní nestihne uvařit, že jí doma dělá jen bordel atd. Prostě si svou špatnou náladu vymstívá na dítěti. Jak jí mám citlivě vysvětlit, že o ni babička nemá zájem, tak, aby to ve svém věku pochopila a nebyla z toho smutná? Snažím se jí vždycky říct, že teď má babička práci a až ji dodělá, tak si pro ni přijde. Malou ke tchánovcům nevodím. Pokud ji chtějí vidět, přijdou si pro ni sami. Ale uvažuju o tom, že ji k nim nebudu pouštět vůbec, protože pak nehodlám poslouchat nadávky přetlumočené manželem (mně si tchýně nic říct nedovolí), jakého nevychovaného parchanta máme, jak po ní musela celý večer uklízet atd. Přitom před návštěvami by se láskou rozplynula, to je pořád Nikoko sem, Nikolko tam, ty můj malý miláčku atd... Pořád mluví o tom, že když stavěli barák, její maminka jí kluky hlídala, aby tchýně mohla být na stavbě, a za chvíli začne mluvit o tom, jak je to hrozný, že Jeník (můj manžel) je celý dny na stavbě sám a já jsem doma - krucinál, jak můýu chodit na stavbu, když mám doma 2 malinký děti, který mi nikdo nepohlídá? Nechci po ní, aby nám hlídala, její povinnost to není, ale ať je aspoň zticha a neprovokuje s takovýma řečma. Já rodiče nemám a připadá mi, že kámen úrazu je v tom, že jsem přišla do manželství "s holou prdelí" a nezletilou ségrou na krku. Tobě přeju taky pevné nervy na další souboj s manželovou maminkou ;) :a: