Jejda, tak to je fakt hrůza :-(. Přesně toho jsem se vždycky bála, aby nám začali kluci utíkat z ložnice za námi a místo spaní zlobili. Naštěstí se mi aspoň to večerní usínání zatím daří udržet pod uzdou a vědí, že když jsem s nimi já, že nejsou žádné diskuze a musí se jít prostě v tolik a tolik spát, ale je jasné, že to budou zkoušet pořád, kdo jim co povolí. Hlavně manžel je v tomhle dost měkký a nebýt mě, tak by kluci neměli asi ani tenhle řád a bylo by vše ještě horší. Právě to zlobení před spaním mě dokáže rozčílit asi nejvíc - já už se vždycky tak těším na dobu, kdy budou spát, abych si mohla taky odpočinout a když mi takhle ze dne na den začne Tomášek zlobit s odpoledním (a bohužel i večerním) spaním, tak jsem z toho dost hotová. Ale doufám, že je to teď jen přechodně způsobené tím, že je nemocný a nemůže chodit ven, tudíž má v sobě spoustu energie. Ale přitom unavený je, to na něm vidím. No jen co budeme moci ven, tak se ho pokusím unavit aspoň na odrážedle - jenže on se kolikrát na té motorce řítí tak rychle, že se spíš unavím já a musím ho fakt dost rychle dobíhat, aby nevjel někam do silnice, jak frčí :-(. Napadlo mě, jak píšeš, že vám Jiřík začal od narození Dominička lézt do postele, jestli to nemůže být tím, že tak chce cítit vaši blízkost a mít jistotu, že jste s ním a že ho máte rádi, i když máte další miminko. Prý takhle můžou děti vyjadřovat svoje obavy a touží se ujistit o vaší lásce :-). Vzpomínám si, že po narození Tomáška se Honzíkovi taky postupně přestávalo líbit spaní v postýlce a v noci začal čím dál častěji vyžadovat přenášení do velké postele za taťkou. Do dvou let jsem spala s Honzíkem v ložnici já a to ho ani nenapadlo protestovat. A když to občas zkusil, tak u mě neuspěl. Ale jak se narodil Tomášek, tak jsem se s ním přemístila do pokojíku a v ložnici zůstal s Honzíkem taťka. A u tatínka brzy přišel na to, že stačí pár nocí, kdy začal dělat nejdřív nad ránem a potom čím dál dřív v noci scény a začal chtít ven z postýlky a taťka mu čím dál častěji vyhovoval. A tak se to spaní v postýlce během půlroku zkrátilo jenom na večerní usínání a jak šel pak později za ním taťka spát, tak se vždycky Honzík probudil a on si ho už bral automaticky k sobě do postele. A od necelých 3 let už s ním spí v posteli celou noc. Asi je to trochu divné, že nespím s taťkou v posteli já, ale Honzík si to tak tvrdě vynutil, že tam chce s ním být a já jsem těch prvních 16 měsíců Tomáškova života spala v pokojíčku, takže jsem už byla tak nějak odsunuta a spím tak zatím dodnes. Akorát Tomášek spí od 16 měsíců už s taťkou a Honzíkem v ložnici, aby měl večer na usínání klid. V pokojíku máme TV i počítač a to ho už pak docela rušilo. Bohužel máme zatím jenom dva pokoje, koupelnu a mini kuchyňku a dost akutně nám schází jedna místnost, kde bychom chtěli udělat klukům pokojíček a my s manželem bychom byli konečně spolu v ložnici. No snad se to časem vyřeší ... Nevím, jak byste to měli Jiříčkovi vysvětlit, aby spal zase ve své posteli jako dřív. U nás to s Honzíkem bohužel dopadlo tak, jak jsem psala výš, že nakonec v té posteli s taťkou zůstal úplně, což se mi tedy nelíbí, ale nechci se už pořád kvůli něčemu hádat. Tak snad je to u vás jenom přechodné a Jiřík se zase do své postele vrátí. :a:
In reply to Ali, promin, ze se montuju do by ivana dvorstakova
Jejda, tak to je fakt hrůza :-(. Přesně toho jsem se vždycky bála, aby nám začali kluci utíkat z ložnice za námi a místo spaní zlobili. Naštěstí se mi aspoň to večerní usínání zatím daří udržet pod uzdou a vědí, že když jsem s nimi já, že nejsou žádné diskuze a musí se jít prostě v tolik a tolik spát, ale je jasné, že to budou zkoušet pořád, kdo jim co povolí. Hlavně manžel je v tomhle dost měkký a nebýt mě, tak by kluci neměli asi ani tenhle řád a bylo by vše ještě horší.
Právě to zlobení před spaním mě dokáže rozčílit asi nejvíc - já už se vždycky tak těším na dobu, kdy budou spát, abych si mohla taky odpočinout a když mi takhle ze dne na den začne Tomášek zlobit s odpoledním (a bohužel i večerním) spaním, tak jsem z toho dost hotová. Ale doufám, že je to teď jen přechodně způsobené tím, že je nemocný a nemůže chodit ven, tudíž má v sobě spoustu energie. Ale přitom unavený je, to na něm vidím. No jen co budeme moci ven, tak se ho pokusím unavit aspoň na odrážedle - jenže on se kolikrát na té motorce řítí tak rychle, že se spíš unavím já a musím ho fakt dost rychle dobíhat, aby nevjel někam do silnice, jak frčí :-(.
Napadlo mě, jak píšeš, že vám Jiřík začal od narození Dominička lézt do postele, jestli to nemůže být tím, že tak chce cítit vaši blízkost a mít jistotu, že jste s ním a že ho máte rádi, i když máte další miminko. Prý takhle můžou děti vyjadřovat svoje obavy a touží se ujistit o vaší lásce :-).
Vzpomínám si, že po narození Tomáška se Honzíkovi taky postupně přestávalo líbit spaní v postýlce a v noci začal čím dál častěji vyžadovat přenášení do velké postele za taťkou. Do dvou let jsem spala s Honzíkem v ložnici já a to ho ani nenapadlo protestovat. A když to občas zkusil, tak u mě neuspěl. Ale jak se narodil Tomášek, tak jsem se s ním přemístila do pokojíku a v ložnici zůstal s Honzíkem taťka. A u tatínka brzy přišel na to, že stačí pár nocí, kdy začal dělat nejdřív nad ránem a potom čím dál dřív v noci scény a začal chtít ven z postýlky a taťka mu čím dál častěji vyhovoval. A tak se to spaní v postýlce během půlroku zkrátilo jenom na večerní usínání a jak šel pak později za ním taťka spát, tak se vždycky Honzík probudil a on si ho už bral automaticky k sobě do postele. A od necelých 3 let už s ním spí v posteli celou noc. Asi je to trochu divné, že nespím s taťkou v posteli já, ale Honzík si to tak tvrdě vynutil, že tam chce s ním být a já jsem těch prvních 16 měsíců Tomáškova života spala v pokojíčku, takže jsem už byla tak nějak odsunuta a spím tak zatím dodnes. Akorát Tomášek spí od 16 měsíců už s taťkou a Honzíkem v ložnici, aby měl večer na usínání klid. V pokojíku máme TV i počítač a to ho už pak docela rušilo. Bohužel máme zatím jenom dva pokoje, koupelnu a mini kuchyňku a dost akutně nám schází jedna místnost, kde bychom chtěli udělat klukům pokojíček a my s manželem bychom byli konečně spolu v ložnici. No snad se to časem vyřeší ...
Nevím, jak byste to měli Jiříčkovi vysvětlit, aby spal zase ve své posteli jako dřív. U nás to s Honzíkem bohužel dopadlo tak, jak jsem psala výš, že nakonec v té posteli s taťkou zůstal úplně, což se mi tedy nelíbí, ale nechci se už pořád kvůli něčemu hádat. Tak snad je to u vás jenom přechodné a Jiřík se zase do své postele vrátí. :a: