Tak to je mazec Péti, jak ze špatného filmu... ale v tomhle případě se asi radit nedá, každý si takový rozhodnutí co bude dál a jakou cestou se vydá musí udělat sám, sám si musí projít tou hrůzou ze zklamání, hrůzou ze zrady blízkého člověka, hrůzou z poničení důvěry... a vyjmenovat by se toho dalo jistě spousta. Ty můžeš být její průvodkyní, její důvěrnicí, člověkem, kterýmu si může přijít vyplakat na rameno, který ji v jejich rozhodnutích podrží ať už se rozhodne jakkoliv. Vždy by to mělo ale být rozhodnutí její, ne tvé nebo jejího okolí, později by toho třeba mohla litovat a pak bys byla špatná ty, která jsi radila to a to. Tak buď jí dobrou přítelkyní, ať nemá pocit, že ztratila všechno. I když věřím, že se jí to teď jistě bude zdát, ale vše je čerstvé, bolavé a i když to zní hrozně, tak časem se ty ostrý hrany otupí a ona se na vše bude dívat ne z takovou hrůzou a zděšením jako dnes. Přestože to co teď napíšu možná bude znít sobecky, drsně, suše a necitlivě, ale .... Podle mě ať myslí hlavně na sebe a na své vlastní děti! Ať si nedělá ještě starosti s nějakou cizí ženou a cizím dítětem, teď je důležitá ona, její děti a pokračování či nepokračování její rodiny. Ať si dá třeba na papír pro a proti proč být či nebýt ve vztahu, ať popřemýšlí, zda má dost sil manželovi odpustit, bez toho odpuštění ten vztah dál asi nebude pokračovat, určitě ne dlouhodobě. V tuhle chvíli ale ať nedělá žádná unáhlená rozhodnutí, jednala by s pocitem ublížení, moc by pracovali emoce a ne rozum a na takovýhle rozhodnutí je určitě rozum potřeba. Pokud by další její vztah s manželem neměl být kvalitní, tak to i ty děti vycítí, že je nějaký problém a rodina stejně nebude fungovat tak jak má. Můj pohled na věc je možná trošku radikální, ale než být v nefunkčním vztahu, tak raději v žádném, rozvodem či rozchodem děti přeci neztratí zcela své rodiče, ale užírat se v rodině, která nefunguje je mnohdy horší, než to, že táta s mámou spolu nebydlí v jednom bytě, držet vztah kvůli dětem je blbost, je to dle mého mnohdy jen výmluva, strach odejít a být sám. Odejít je opravdu mnohdy mnohem těžší než zůstat, ten strach, zda to zvládnu, jestli se dokážu postarat o sebe, o děti, zajistit a uspokojit všechny jejich potřeby ať už materální, tak citové, je určitě velký... takže za mě: ať přemýšlí sama, s manželem, ať společně proberou další pokračování vztahu, ale hlavně v klidu, bez emocí, ať si na vše nechají čas, aby svého rozhodnutí později nelitovali. Určitě to bude těžké, ať to dopadne jakkoliv....
In reply to .. by mimilinko
Tak to je mazec Péti, jak ze špatného filmu... ale v tomhle případě se asi radit nedá, každý si takový rozhodnutí co bude dál a jakou cestou se vydá musí udělat sám, sám si musí projít tou hrůzou ze zklamání, hrůzou ze zrady blízkého člověka, hrůzou z poničení důvěry... a vyjmenovat by se toho dalo jistě spousta. Ty můžeš být její průvodkyní, její důvěrnicí, člověkem, kterýmu si může přijít vyplakat na rameno, který ji v jejich rozhodnutích podrží ať už se rozhodne jakkoliv. Vždy by to mělo ale být rozhodnutí její, ne tvé nebo jejího okolí, později by toho třeba mohla litovat a pak bys byla špatná ty, která jsi radila to a to. Tak buď jí dobrou přítelkyní, ať nemá pocit, že ztratila všechno. I když věřím, že se jí to teď jistě bude zdát, ale vše je čerstvé, bolavé a i když to zní hrozně, tak časem se ty ostrý hrany otupí a ona se na vše bude dívat ne z takovou hrůzou a zděšením jako dnes. Přestože to co teď napíšu možná bude znít sobecky, drsně, suše a necitlivě, ale .... Podle mě ať myslí hlavně na sebe a na své vlastní děti! Ať si nedělá ještě starosti s nějakou cizí ženou a cizím dítětem, teď je důležitá ona, její děti a pokračování či nepokračování její rodiny. Ať si dá třeba na papír pro a proti proč být či nebýt ve vztahu, ať popřemýšlí, zda má dost sil manželovi odpustit, bez toho odpuštění ten vztah dál asi nebude pokračovat, určitě ne dlouhodobě. V tuhle chvíli ale ať nedělá žádná unáhlená rozhodnutí, jednala by s pocitem ublížení, moc by pracovali emoce a ne rozum a na takovýhle rozhodnutí je určitě rozum potřeba. Pokud by další její vztah s manželem neměl být kvalitní, tak to i ty děti vycítí, že je nějaký problém a rodina stejně nebude fungovat tak jak má. Můj pohled na věc je možná trošku radikální, ale než být v nefunkčním vztahu, tak raději v žádném, rozvodem či rozchodem děti přeci neztratí zcela své rodiče, ale užírat se v rodině, která nefunguje je mnohdy horší, než to, že táta s mámou spolu nebydlí v jednom bytě, držet vztah kvůli dětem je blbost, je to dle mého mnohdy jen výmluva, strach odejít a být sám. Odejít je opravdu mnohdy mnohem těžší než zůstat, ten strach, zda to zvládnu, jestli se dokážu postarat o sebe, o děti, zajistit a uspokojit všechny jejich potřeby ať už materální, tak citové, je určitě velký... takže za mě: ať přemýšlí sama, s manželem, ať společně proberou další pokračování vztahu, ale hlavně v klidu, bez emocí, ať si na vše nechají čas, aby svého rozhodnutí později nelitovali. Určitě to bude těžké, ať to dopadne jakkoliv....