Byli jsme tam asi hodinu a čtvrt. Chvíli trvalo, než se Honzík rozkoukal, byl z toho takový dost vykulený a na prvních fotkách měl spíš takový strnulý výraz a nechtěl se usmívat. Jen co se otrkal, tak pak byl problém udržet ho na jednom místě déle než na jednu fotku, pořád utíkal ze záběru a hýbal se, tak to měla fotografka asi radost. Nejdřív fotila Honzíka samotného, potom jsme si vlezli všichni do takového velkého proutěného koše, kde jsem si posadila Tomáška na klín, Honzík si sedl ke mně a manžel za nás a potom fotila jenom mě a kluky a mě s Tomáškem. Potom jsem Tomáška svlékla do bodíčka (do naha ne, bylo tam trošku chladno) a položila ho do připravené proutěné truhly s huňatou dekou a fotil se i s Honzíkem, který stál u truhly. Honzík se sice pořád hýbal a utíkal, ale snad z toho něco bude. Potom si vzal manžel Tomáška, byl přitom svlečený do půl těla a fotil se jen s ním, potom i s oběma kluky. Tomáška to postupně přestávalo bavit a po třičtvrtě hodině už začal docela nadávat. Chtěla jsem ho nechat vyfotit ještě při pasení koníků, ale on už odmítal spolupracovat - jak jsem ho dala na bříško, tak začal strašně brečet a převracel se na záda a nepomohlo ani kojení. Tak už jsme ho pak do focení nenutili, fotografka ještě vyfotila párkrát Honzíka a pak mi řekla, že pokud budeme chtít ještě dofotit to pasení koníčků, že se můžeme domluvit na příští týden a že se to pak přidá i k těm dnešním fotkám. Asi to bude fakt lepší jít tam příště až když bude Tomášek lépe naladěný. Jinak fotky na CD si můžu vyzvednout už pozítří, prohlédnout si je, vybrat si ty, které budu chtít vyvolat nebo z nich udělat kalendář a pak se domluvíme ještě jestli budu chtít nějaké v sépiovém stylu apod. Určitě budu chtít nějakou zvětšit, abychom si ji mohli dát na zeď a uvažuju i o tom kalendáři, že by to mohl být dobrý dárek pro mé rodiče, ale i pro nás. Focení tedy dopadlo docela dobře, kluci byli celkem hodní, až ke konci se to Tomáškovi nelíbilo. Tak si to focení taky užijte, pa :a:
In reply to Ahoj Ali, právě o bílé by Kika77
Byli jsme tam asi hodinu a čtvrt. Chvíli trvalo, než se Honzík rozkoukal, byl z toho takový dost vykulený a na prvních fotkách měl spíš takový strnulý výraz a nechtěl se usmívat. Jen co se otrkal, tak pak byl problém udržet ho na jednom místě déle než na jednu fotku, pořád utíkal ze záběru a hýbal se, tak to měla fotografka asi radost.
Nejdřív fotila Honzíka samotného, potom jsme si vlezli všichni do takového velkého proutěného koše, kde jsem si posadila Tomáška na klín, Honzík si sedl ke mně a manžel za nás a potom fotila jenom mě a kluky a mě s Tomáškem. Potom jsem Tomáška svlékla do bodíčka (do naha ne, bylo tam trošku chladno) a položila ho do připravené proutěné truhly s huňatou dekou a fotil se i s Honzíkem, který stál u truhly. Honzík se sice pořád hýbal a utíkal, ale snad z toho něco bude. Potom si vzal manžel Tomáška, byl přitom svlečený do půl těla a fotil se jen s ním, potom i s oběma kluky.
Tomáška to postupně přestávalo bavit a po třičtvrtě hodině už začal docela nadávat. Chtěla jsem ho nechat vyfotit ještě při pasení koníků, ale on už odmítal spolupracovat - jak jsem ho dala na bříško, tak začal strašně brečet a převracel se na záda a nepomohlo ani kojení. Tak už jsme ho pak do focení nenutili, fotografka ještě vyfotila párkrát Honzíka a pak mi řekla, že pokud budeme chtít ještě dofotit to pasení koníčků, že se můžeme domluvit na příští týden a že se to pak přidá i k těm dnešním fotkám. Asi to bude fakt lepší jít tam příště až když bude Tomášek lépe naladěný.
Jinak fotky na CD si můžu vyzvednout už pozítří, prohlédnout si je, vybrat si ty, které budu chtít vyvolat nebo z nich udělat kalendář a pak se domluvíme ještě jestli budu chtít nějaké v sépiovém stylu apod. Určitě budu chtít nějakou zvětšit, abychom si ji mohli dát na zeď a uvažuju i o tom kalendáři, že by to mohl být dobrý dárek pro mé rodiče, ale i pro nás.
Focení tedy dopadlo docela dobře, kluci byli celkem hodní, až ke konci se to Tomáškovi nelíbilo.
Tak si to focení taky užijte, pa :a: