Jdu tě podpořit, i když se mi moc těžko píše, dneska jsem sedla k webu, abych požádala dadis o vyřazení ze seznamu letňátek a narazila jsem shodou okolností na tvůj vzkaz...To co tě čeká příští týden mám už za sebou, ale od začátku... Ve čtvrtek 8.4. jsme šli s přítelem do gennetu na velký ultrazvuk (předtím všechny výsledky byly v pořádkum triple test, uz...) a byl to děs nejvetší - nejdřív mimi dlouho prohlíželi a říkali, co je všechno v pořádku - ručičky, nožičky, srdce, ledviny atd, už jsme si chtěli oddechnout, když najednou doktorka z ničeho nic prohlásila, že mimi má problém a to vážný - a vyslovila ortel: hydrocefalus, prý by po porodu hned umřelo, no já myslela, že snad omdlim, pak jsme ještě museli na 4D UZ, tam to potvrdili a řekli, že se musíme rozhodnout a pak ještě následovala konzultace s genetičkou a odběr plodové vody, aby zjistli proč k tomu došlo. No byli jsme úplně mimo, ale celkem nebylo co rozhodovat, takže mě hned objednali na ukončení těhotenství na Bulovku. Víkend jsme nějak zvládli a v pondělí jsem nastoupila do nemocnice, nejdřív mi zavedli takové trubičky na otevření děložního hrdla, trochu to bolelo, ale dá se to, měla jsem je tam přes noc. V úterý ráno mi zavedli katetr přes břicho do dělohy - asi jako odběr plodovky, taky se to dá zvládnout a asi 2 hodky mi tam kapali nějakou látku na umrtvení plodu, no a pak mi začli dávat do žíliy oxytocin na vyvolání stahů, které přišly okamžitě a bolelo to jako čert, ale šlo to fakt rychle, asi hodinu jsem hekala a trpěla, ale pak jsem dostala silnou injekci proti bolesti a do hodinky bylo po všem, porodila jsem už bez bolestí, zvládly jsme to se sestřičkou na pokoji, nic jsem neviděla, mimi ani žádnou krev a pak mě hned uspali a odvezli na revizi dělohy, pak už jsem se probudila na pokoji s velkou úlevou, že to mám za sebou, protože jsem se bála strašně moc. Ve středu ráno už mě pustili domů. Bylo to hodně těžký, ale musím říct, že na Bulovce byli naprosto skvělí, doktoři i sestry, jsem jim vděčná, že to proběhlo tak relativně v klidu. Včerejšek jsem probrečela, protože mi to najednou bylo hrozně líto, ale dneska už je líp a jen musím vydržet teď šest týdnů doma v klidu na šestinedělí a za půl roku se můžem začít znovu snažit. Tak doufám, že se sem pak zase vrátím a že bude všechno ok.. Justíčku neboj se, i když se neznáme, tak na tebe budu moc myslet, ať to bolí co nejmíň a napiš kdykoli a mysli na to pěkný co bude potom a na to že to příště určitě vyjde, jsem s tebou! ostatním těhulkám moc moc držím palce, ať vše dobře dopadne!!!
Jdu tě podpořit, i když se mi moc těžko píše, dneska jsem sedla k webu, abych požádala dadis o vyřazení ze seznamu letňátek a narazila jsem shodou okolností na tvůj vzkaz...To co tě čeká příští týden mám už za sebou, ale od začátku... Ve čtvrtek 8.4. jsme šli s přítelem do gennetu na velký ultrazvuk (předtím všechny výsledky byly v pořádkum triple test, uz...) a byl to děs nejvetší - nejdřív mimi dlouho prohlíželi a říkali, co je všechno v pořádku - ručičky, nožičky, srdce, ledviny atd, už jsme si chtěli oddechnout, když najednou doktorka z ničeho nic prohlásila, že mimi má problém a to vážný - a vyslovila ortel: hydrocefalus, prý by po porodu hned umřelo, no já myslela, že snad omdlim, pak jsme ještě museli na 4D UZ, tam to potvrdili a řekli, že se musíme rozhodnout a pak ještě následovala konzultace s genetičkou a odběr plodové vody, aby zjistli proč k tomu došlo. No byli jsme úplně mimo, ale celkem nebylo co rozhodovat, takže mě hned objednali na ukončení těhotenství na Bulovku. Víkend jsme nějak zvládli a v pondělí jsem nastoupila do nemocnice, nejdřív mi zavedli takové trubičky na otevření děložního hrdla, trochu to bolelo, ale dá se to, měla jsem je tam přes noc. V úterý ráno mi zavedli katetr přes břicho do dělohy - asi jako odběr plodovky, taky se to dá zvládnout a asi 2 hodky mi tam kapali nějakou látku na umrtvení plodu, no a pak mi začli dávat do žíliy oxytocin na vyvolání stahů, které přišly okamžitě a bolelo to jako čert, ale šlo to fakt rychle, asi hodinu jsem hekala a trpěla, ale pak jsem dostala silnou injekci proti bolesti a do hodinky bylo po všem, porodila jsem už bez bolestí, zvládly jsme to se sestřičkou na pokoji, nic jsem neviděla, mimi ani žádnou krev a pak mě hned uspali a odvezli na revizi dělohy, pak už jsem se probudila na pokoji s velkou úlevou, že to mám za sebou, protože jsem se bála strašně moc. Ve středu ráno už mě pustili domů. Bylo to hodně těžký, ale musím říct, že na Bulovce byli naprosto skvělí, doktoři i sestry, jsem jim vděčná, že to proběhlo tak relativně v klidu. Včerejšek jsem probrečela, protože mi to najednou bylo hrozně líto, ale dneska už je líp a jen musím vydržet teď šest týdnů doma v klidu na šestinedělí a za půl roku se můžem začít znovu snažit. Tak doufám, že se sem pak zase vrátím a že bude všechno ok.. Justíčku neboj se, i když se neznáme, tak na tebe budu moc myslet, ať to bolí co nejmíň a napiš kdykoli a mysli na to pěkný co bude potom a na to že to příště určitě vyjde, jsem s tebou! ostatním těhulkám moc moc držím palce, ať vše dobře dopadne!!!