Ahoj, tak já mám asi stejný pocit jako ty. Já si pořád říkám, že první těhu bylo prostě tak moc úžasný, protože jsem řešila pořád jen sebe a miminko, nemusela jsem se strachovat ještě o prcka doma. Celý dny jsem si představovala, jak bude syn vypadat, nikam jsem nespěchala, když mi nebylo dobře, tak jsem si v klidu lehla, když jsem skončila na týden v nemocnici, tak s pocitem, že udělám pro miminko všechno na světě...jenže při druhém se mi do všeho bude pořád vkrádat ta myšlenka, že mám doma už jedno zlatíčko a že ho nesmím o nic ošidit. Říkám si, že na vnímání jen sama sebe a bříška mi zbyde troška času maximálně někdy večer před spaním, když bude starší bobek už dávno chrupkat v postýlce...no já taky moc doufám, že se v tomhle mýlím a druhé těhu bude stejně nádherné, jako to první.
In reply to Dotazek se mi poslal 2x by lucy lu
Ahoj, tak já mám asi stejný pocit jako ty. Já si pořád říkám, že první těhu bylo prostě tak moc úžasný, protože jsem řešila pořád jen sebe a miminko, nemusela jsem se strachovat ještě o prcka doma. Celý dny jsem si představovala, jak bude syn vypadat, nikam jsem nespěchala, když mi nebylo dobře, tak jsem si v klidu lehla, když jsem skončila na týden v nemocnici, tak s pocitem, že udělám pro miminko všechno na světě...jenže při druhém se mi do všeho bude pořád vkrádat ta myšlenka, že mám doma už jedno zlatíčko a že ho nesmím o nic ošidit. Říkám si, že na vnímání jen sama sebe a bříška mi zbyde troška času maximálně někdy večer před spaním, když bude starší bobek už dávno chrupkat v postýlce...no já taky moc doufám, že se v tomhle mýlím a druhé těhu bude stejně nádherné, jako to první.