Přidat komentář

No já mám trošku v jiném podání. Ráda pije..... Když se náhodou od někoho dozví, že je malý nemocný, nebo já v nemocnici, nebo manžel že má strach co je semnou, tak strašně volá a zajímá se. Jinak se neozve i dva měsíce. Chodí kolem našeho domu do obchodu , ví, že jsem doma s malým a nenapadne jí zazvonit a jít se podívat na malého. jen tak. Nebo se zeptat jak se má. Někdy mu slíbí, že příjde a vykašle se na něj. U ní mě už nic nepřekvapí...!
Měla jsem jí hodně ráda. Ale ona se mi už naubližovala natolik, že ve mě se to už nadobro zlomilo. Nikdy mi s ničím nepomohla, a za zádama umí akorát kritizovat. A vůbec si neuvědomuje, že se to stejně dovím nebo že už to vím. Respektuji jí jako matku mého muže. Nevyhledávám jí a když jsem s ní nepouštím se sní do žádných rozhovorů nebo témat na probírání. Před deseti lety bych možná k jejím výhradám byla schovívavá, abych jí nahodou neurazila, ale dnes........ona už ví, že jsem přestala dělat nánu a zkusila by mi něco říct. Se sní už nepárám. Co si myslím jí v metu ať si myslí nebo říká co chce. Stejně si vymýšlí nebo věci převrací a já se pak nestačím divit co vše se dozvím. Hlavně, že ona je (když už to tak řeknu ) Skvělá, ožralá babička bez chyby. Chce se mi z ní někdy zvracet. Manžel můj názor na ní zná a ví jaká je, tak jsem ráda, že se kvůli ní alespoň nehádáme.