Přidat komentář

Ahojky, tak vás všechny moc zdravím a omlouvám se, že jsem nenapsala dřív, ale bylo to teď nějaký hektický. Jinak jak vidíte, nezabili mě. To bych tady jinak nepsala:-). No musím říct, že nebýt přítele, tak asi ani nenajdu odvahu to říct. Byl to strašný pocit, když jsme šli do té kuchyně. Myslela jsem, že to asi nervově nezvládnu, ale prodlužovat už jsem to nechtěla. Tak to ze mě prostě vypadlo až jsem se tomu divila. No mamča mi řekla, že si to myslela hned jak jsme jí řekli, že jí musíme něco říct. No první reakce nebyla zas tak hrozná. Jen se ptali jak to vidíme dál apod. Nejvíc se ptaly na školu, jak si to představuji a tak. Tak jsem jí řekla, že školu chci v každém případě dokončit a že třeba i časem tu vejšku zvládnu. No byli z toho docela v šoku i když táta je uplně v pohodě. Ptal se mě jak dlouho už to víme a na kdy nám vychází, že se má prtě narodit. No musim říct, že se mi dost ulevilo. Dneska za mnou ještě taťka přišel a říkal mi že to bude hodně náročný s tou školou a že mi samozřejmě pomůžou jak bude moc, ale že jak už je v tom jednou mimčo, že to bude mnohem náročnější a tak. Takže jsem docela ráda. Ani není doma dusno. Akorát se neustále peru s pocitem, že mamka na oko vypadá spokojeně, ale že někde hluboko se s tím těžce srovnává. Nedává to najevo, ale já to vím. Ona jen prostě nechtěla abych si to takhle stížila, ale oba vědí, že je mám moc ráda a nikdy bych je nevyměnila. Ale někdy mě docela ubližují její narážky typu, když čte v novinách nadpis: Jako technici na pracáku neskončíte. No tak k tomu dodá to mě zajímá kde skončíš ty. Nemyslí to zle, ale já pak mám vůči ní pocit viny. A musím říct, že je to docela vyčerpávající. Navíc dnes dorazí ségra. To si vyslechnu. Jinak ještě jednou všem děkuji za podporu. Jsem ráda, že se tu najde tolik ochotných lidiček.