Možná to vyzní hloupě vůči moderním párům, které se neberou, ale je to o povaze. Jsme s manželem oba staromódní, svatbu jsme si naplánovali, předem na ni rok vydělávali, pak si ji krásnou udělali v kostele a teprve pak přišla řeč na miminko. Máme to tak, že jsme se jednou rozhodli vzít a tak se prostě neopustíme...v dobrém i zlém jsme slibovali a protože manžel je navíc silně věřící, klidně bych dala ruku do ohně za to, že se rozvádět nebudeme. Krize byly, jsou a budou, ale jen tak se neopustíme, když jsme si to slíbili. Není to ale vlastně až tak o svatbě jako o člověku, kterýho si bereš...pro někoho to je vážně jen papír, pro nás prostě posvátný slib. Navíc teda krááááásný...na svatbu budu stejně jako na narození syna vzpomínat celý život a jsem ráda, že to šlo tak tradičně po sobě...
Možná to vyzní hloupě vůči moderním párům, které se neberou, ale je to o povaze. Jsme s manželem oba staromódní, svatbu jsme si naplánovali, předem na ni rok vydělávali, pak si ji krásnou udělali v kostele a teprve pak přišla řeč na miminko. Máme to tak, že jsme se jednou rozhodli vzít a tak se prostě neopustíme...v dobrém i zlém jsme slibovali a protože manžel je navíc silně věřící, klidně bych dala ruku do ohně za to, že se rozvádět nebudeme. Krize byly, jsou a budou, ale jen tak se neopustíme, když jsme si to slíbili. Není to ale vlastně až tak o svatbě jako o člověku, kterýho si bereš...pro někoho to je vážně jen papír, pro nás prostě posvátný slib. Navíc teda krááááásný...na svatbu budu stejně jako na narození syna vzpomínat celý život a jsem ráda, že to šlo tak tradičně po sobě...