...no vidíš, podobné osudy... No jak jsem psala, u nás už 16 let mamka bojuje a někdy doslova. Jistě víš, co tyhle lidé dokážou. U mého taťky to vypadalo beznadějně, ale díky jeho věku (bylo mu 46 let)a silné vůli se vykřesal z nejhoršího. Leč, s katastrofálními následky. Na mozku mu to občas špatně sepne a to je pak doslova o život. Musí být už na pořád tlumen léky, jinak by byl nezvladatelný. Pořád říkám, mamka moje by měla mít svatozář, co už všechno musela ustát. A jak se o něj vzorně stará , až bych řekla, že za jeho pokrokama je hlavně moje mamka. Učil se jíst, psát, mluvit(ale to už se nenastartovalo), chodit, sedět, no jako mimino. Teď po těch letech už to jede ze setrvačnosti, už jsme si zvykli a zžili se s tím. Už je to zvyk. Bohužel se nedá vybočit ze stereotypu, takže sedí jen doma, dovolení nic, lázně nic, až je mi hlavně mamky líto, že je takový zajatec čtyřech stěn. Ono se to paradoxně pao otočí proti tomu člověku, co se stará. Ale to je na dlouhé vyprávění. Tak se opatrujte, mamce přeju co nejvíc uzdravené ruce a tobě moc zdraví. Pa.
In reply to :-) by klikaz
...no vidíš, podobné osudy...
No jak jsem psala, u nás už 16 let mamka bojuje a někdy doslova. Jistě víš, co tyhle lidé dokážou. U mého taťky to vypadalo beznadějně, ale díky jeho věku (bylo mu 46 let)a silné vůli se vykřesal z nejhoršího. Leč, s katastrofálními následky. Na mozku mu to občas špatně sepne a to je pak doslova o život. Musí být už na pořád tlumen léky, jinak by byl nezvladatelný. Pořád říkám, mamka moje by měla mít svatozář, co už všechno musela ustát. A jak se o něj vzorně stará , až bych řekla, že za jeho pokrokama je hlavně moje mamka. Učil se jíst, psát, mluvit(ale to už se nenastartovalo), chodit, sedět, no jako mimino.
Teď po těch letech už to jede ze setrvačnosti, už jsme si zvykli a zžili se s tím. Už je to zvyk. Bohužel se nedá vybočit ze stereotypu, takže sedí jen doma, dovolení nic, lázně nic, až je mi hlavně mamky líto, že je takový zajatec čtyřech stěn. Ono se to paradoxně pao otočí proti tomu člověku, co se stará. Ale to je na dlouhé vyprávění.
Tak se opatrujte, mamce přeju co nejvíc uzdravené ruce a tobě moc zdraví.
Pa.