Děkuju! :) Určitě věřím, že bude líp! ;) A také věřím, že budu daleko lépe zvládat ty nemilé okamžiky, co život občas přináší. Jen ty obavy prostě asi budou...už proto, že je má každá máma, jen přesně jak píšeš - nemělo by jich být moc. S psycholožkou to zkusím, asi se s ní spojím při šestinedělí a domluvím se na pravidelých návštěvách, když si budeme sedět. Příčiny svých depresí víceméně znám, jen je těžký ty následky toho všeho vyléčit tak rychle... Hlavně teď v těhu- hned na začátku jsem musela přerušit i terapii ohledně jednoho dost hnusného zážitku. Mám posttrauma vzhledem k tomu, že se účinně léčí tím, že o tom mluvíš (tím si to pěkně v tu chvíli oživuješ a prožíváš to znovu), tak jsem se domluvila, že teď to prostě necháme plavat...to jsem malému udělat nemohla...1-2x týdně bych se totálně sesypala a to jsem si jako těhulka fakt raději odpustila.. Hold je to nejúčinnější terapie a jsou báječné výsledky,ale ještě to prostě potrvá...ale jen, co malej trošku odroste, chci v tom pokračovat.. Cítím, že to v sobě pořád mám a nechci, aby to zase někde vybublalo formou těžkých depresí jen proto, že jsem si to v sobě hezk potlačila a dělám, že se nic nestalo. Každopádně aktuálně se nic jiného dělat nedalo a nedá, pokud chci malého ušetřit mým traumatickým prožitkům...v bříšku by měl mít, šmudlík, klid a cítit bezpečí! :) :h: Však já se do toho pak zase pustím! ;) Hlavně už mám také báječnou oporu...Mám suprovýho partnera, který tohle všechno chápe, ví ovšem, co se mi stalo.. Budu mít doma syna, který mi je motivací už teď v bříšku, abych byla co nejvíce v pohodě! :) A pak mám zlatou mamču, která mi určitě ráda malého pohlídá, když budu potřeovat jít např. na tu terapii.. :) Jen doufám, že to s mým perfkcionismem budu zvládat...také nesnáším dnešní dobu v tom, jak nás tlačí do toho, abychom byly dokonalé matky.. Už vidím, jak s úsměvem stávám, začínám kojit perfektně nalíčená, do dvanácti stihnu vypulírovat byt, zatím, co malej spinká, pak se najím, přitom neztloustnu, nakojím malého, uděláme si procházku..v jedné ruce kočár, v druhé psa, socializuji se na dětském hřišti s ostatními maminkami, cestou domů zajistím nákup na celý týden, doma se opět přečísnu, nakojím malého, dám si kávičku s kamarádkou, co se zastavila a mě to nevadí, jelikož malej spinká a já mám uklizeno, pak kdaž odejde, opět nakojím malého, on si bude potom šťastně hrát, já uvařím večeři, přivítám manžela (kdepak soužití nahromádce, svatbu stihnem také ihned po porodu, že..přeci dokonalá matka není svobodná...), malého společně a šťastně vykoupeme, uložíme, pomilujeme se a já fit, šťastná a ve výborné kondici udělám pár sklapovaček, vykoupu se, budu si číst s čajem a sušenkami a pak snad ještě se zářivějším úsměvem c sexy noční košilce s figurou top modelky půjdu sladce snít o svém dokonalém životě... HA HA HA! :s: :s: :s: :s: :s: Tak to ať se jdou všichni bodnout, na tohle já nehraju! A doufám, že až někdy budu vyčerpaná, tak mi tenhle úžasně dokonalej obrázek moderní super matky nenaruší sebehodnocení... ;)
In reply to AD by Sasenka2
Děkuju! :) Určitě věřím, že bude líp! ;) A také věřím, že budu daleko lépe zvládat ty nemilé okamžiky, co život občas přináší. Jen ty obavy prostě asi budou...už proto, že je má každá máma, jen přesně jak píšeš - nemělo by jich být moc. S psycholožkou to zkusím, asi se s ní spojím při šestinedělí a domluvím se na pravidelých návštěvách, když si budeme sedět. Příčiny svých depresí víceméně znám, jen je těžký ty následky toho všeho vyléčit tak rychle... Hlavně teď v těhu- hned na začátku jsem musela přerušit i terapii ohledně jednoho dost hnusného zážitku. Mám posttrauma vzhledem k tomu, že se účinně léčí tím, že o tom mluvíš (tím si to pěkně v tu chvíli oživuješ a prožíváš to znovu), tak jsem se domluvila, že teď to prostě necháme plavat...to jsem malému udělat nemohla...1-2x týdně bych se totálně sesypala a to jsem si jako těhulka fakt raději odpustila.. Hold je to nejúčinnější terapie a jsou báječné výsledky,ale ještě to prostě potrvá...ale jen, co malej trošku odroste, chci v tom pokračovat.. Cítím, že to v sobě pořád mám a nechci, aby to zase někde vybublalo formou těžkých depresí jen proto, že jsem si to v sobě hezk potlačila a dělám, že se nic nestalo. Každopádně aktuálně se nic jiného dělat nedalo a nedá, pokud chci malého ušetřit mým traumatickým prožitkům...v bříšku by měl mít, šmudlík, klid a cítit bezpečí! :) :h: Však já se do toho pak zase pustím! ;) Hlavně už mám také báječnou oporu...Mám suprovýho partnera, který tohle všechno chápe, ví ovšem, co se mi stalo.. Budu mít doma syna, který mi je motivací už teď v bříšku, abych byla co nejvíce v pohodě! :) A pak mám zlatou mamču, která mi určitě ráda malého pohlídá, když budu potřeovat jít např. na tu terapii.. :) Jen doufám, že to s mým perfkcionismem budu zvládat...také nesnáším dnešní dobu v tom, jak nás tlačí do toho, abychom byly dokonalé matky.. Už vidím, jak s úsměvem stávám, začínám kojit perfektně nalíčená, do dvanácti stihnu vypulírovat byt, zatím, co malej spinká, pak se najím, přitom neztloustnu, nakojím malého, uděláme si procházku..v jedné ruce kočár, v druhé psa, socializuji se na dětském hřišti s ostatními maminkami, cestou domů zajistím nákup na celý týden, doma se opět přečísnu, nakojím malého, dám si kávičku s kamarádkou, co se zastavila a mě to nevadí, jelikož malej spinká a já mám uklizeno, pak kdaž odejde, opět nakojím malého, on si bude potom šťastně hrát, já uvařím večeři, přivítám manžela (kdepak soužití nahromádce, svatbu stihnem také ihned po porodu, že..přeci dokonalá matka není svobodná...), malého společně a šťastně vykoupeme, uložíme, pomilujeme se a já fit, šťastná a ve výborné kondici udělám pár sklapovaček, vykoupu se, budu si číst s čajem a sušenkami a pak snad ještě se zářivějším úsměvem c sexy noční košilce s figurou top modelky půjdu sladce snít o svém dokonalém životě... HA HA HA! :s: :s: :s: :s: :s: Tak to ať se jdou všichni bodnout, na tohle já nehraju! A doufám, že až někdy budu vyčerpaná, tak mi tenhle úžasně dokonalej obrázek moderní super matky nenaruší sebehodnocení... ;)