Máte obě pravdu.. :) Proč se tím stresovat dopředu. Jen jsou šílené ty chvíle, když to na mne padne a já se začnu bát, jak to s tím malým uzlíčkem zvládnu - ani ne tak kvůli sobě,ale právě kvůli němu. Také jsem se snažila si při vysazení léků nepřipouštět, že je to deprese, co se vrací, ale jen pouhé hormony. ;) Bohužel už to pak nešlo..a raději jsme léky nasadily, protože by to malého mohlo ovlivňovat víc, než slaboučká dávka AD. Tak snad bude vše ok a zvládneme to bez nich co nejdéle. Je fakt, že se nemá asi cenu třást dopředu a kalkulovat "co kdyby".. Myslela jsem, že tenhle přístup už jsem dávno zažehnala,ale jak má přijít malej, už zase přemýšlím dopředu.. Asi se tomu jako mamina neubráním,ale je fakt že všeho moc škodí! ;) Budu si na to dávat pozor.. Jinak psychologa jako takového teď nemám, mám psychiatričku, která mi píše ty léky a zároveň si se mnou i povídá, ale to je vždy tak max.20min.. Dala mi ale kontakt na nějakou psycholožku, prý je mladá a má také děti, že by mi mohla když tak pomoci, až budu potřebovat. Tak jak na to koukám, asi toho využiju. Měla jsem ty AD a neměla jsem moc potřebu za ní jít, vše se mi dobře zvládalo,ale po jejich vysazení už si tak jistá nejsem a nějaká terapie s psychologem určitě pomůže. Je fakt, že dělám vše proto, aby se tahle blbá nemoc malého nedotkla.. A je pravda, že je lepší maminka v pohodě a umělá výživa, než depresivní uplakaná, ale hlavně že kojí... Jen se mi to strašně špatně připouští, protože jsem pro malého samozřejmě chtěla oboje.
Máte obě pravdu.. :) Proč se tím stresovat dopředu. Jen jsou šílené ty chvíle, když to na mne padne a já se začnu bát, jak to s tím malým uzlíčkem zvládnu - ani ne tak kvůli sobě,ale právě kvůli němu. Také jsem se snažila si při vysazení léků nepřipouštět, že je to deprese, co se vrací, ale jen pouhé hormony. ;) Bohužel už to pak nešlo..a raději jsme léky nasadily, protože by to malého mohlo ovlivňovat víc, než slaboučká dávka AD. Tak snad bude vše ok a zvládneme to bez nich co nejdéle. Je fakt, že se nemá asi cenu třást dopředu a kalkulovat "co kdyby".. Myslela jsem, že tenhle přístup už jsem dávno zažehnala,ale jak má přijít malej, už zase přemýšlím dopředu.. Asi se tomu jako mamina neubráním,ale je fakt že všeho moc škodí! ;) Budu si na to dávat pozor.. Jinak psychologa jako takového teď nemám, mám psychiatričku, která mi píše ty léky a zároveň si se mnou i povídá, ale to je vždy tak max.20min.. Dala mi ale kontakt na nějakou psycholožku, prý je mladá a má také děti, že by mi mohla když tak pomoci, až budu potřebovat. Tak jak na to koukám, asi toho využiju. Měla jsem ty AD a neměla jsem moc potřebu za ní jít, vše se mi dobře zvládalo,ale po jejich vysazení už si tak jistá nejsem a nějaká terapie s psychologem určitě pomůže. Je fakt, že dělám vše proto, aby se tahle blbá nemoc malého nedotkla.. A je pravda, že je lepší maminka v pohodě a umělá výživa, než depresivní uplakaná, ale hlavně že kojí... Jen se mi to strašně špatně připouští, protože jsem pro malého samozřejmě chtěla oboje.