Ahoj Adi, kdo to má v životě jednoduché? Já tedy měla "jen" alkoholika a děvkaře. Proti Tobě slabý odvar. Kdyby sem ho tehdy nedokrmila těmi pár panáky, když přišel po 3 denním flámu, asi by se nepochlubil.. byl to tehdy horor a jsem ráda, že jsem od něj odešla. Ať se stane cokoliv, doufám, že ty pocity, co jsem měla, už dlouho nezažiju. Nový přítel je sice "rozvedený zkrachovalec, jehož polovina výplaty jde na alimenty a s bývalou manželkou se vídá poměrně často u soudu a policajtech", jak ho nazvala odborná literatura (s nadhledem, ale pravda), ovšem nikdy jsem netušila, že skutečně takoví muži existují. Stará se o nás, a nedá se ani říct, že mi pomáhá, spíš já pomáhám jemu. Vaří, peče, uklízí, pere, nakupuje, nenadává, snáší moje nálady se smíchem (s tím mě tedy vytáčí, ale čím víc jsem rozzlobená, tím víc se mi směje.. takže nakonec se začnu smát taky), což jsem si vždy přála. Někoho, kdo mi pomůže, kdo není hádavý. Jasně, urazí se, ale není sprostý, nenaváží se do mě.. asi to někomu přijde normální (včetně jeho), ale mě po bývalým vztahu přijde nynější přítel jako zázrak. Nechává mě spát celý den, nevyčítá mi to, ještě mě přikreje. Nosí mi jídlo pod nos.. učiněný zázrak. Nechápu, kde se vzal, ale snad se mu se mnou bude líbit. My tedy otěhotněli hned, ale to nic na tom zázraku němění, vzhledem k tomu, že jsem si také prošla vyšetřeními, proč s tamtím nemůžeme počít. A pak tím hororem potom.. Teď je to jako v ráji. Ale asi si tím člověk musí projít, aby si pak toho, co má vážil.. ježiš, já jsem zase fylozof. No ale uznej.. bez těžkých chvil by si těch hezkých člověk tolik nevážil. Snad není trapný, co jsem napsala. Jestli jo, tak se omlouvám, chtěla jsem Ti to napsat.
Ahoj Adi,
kdo to má v životě jednoduché? Já tedy měla "jen" alkoholika a děvkaře. Proti Tobě slabý odvar. Kdyby sem ho tehdy nedokrmila těmi pár panáky, když přišel po 3 denním flámu, asi by se nepochlubil.. byl to tehdy horor a jsem ráda, že jsem od něj odešla. Ať se stane cokoliv, doufám, že ty pocity, co jsem měla, už dlouho nezažiju. Nový přítel je sice "rozvedený zkrachovalec, jehož polovina výplaty jde na alimenty a s bývalou manželkou se vídá poměrně často u soudu a policajtech", jak ho nazvala odborná literatura (s nadhledem, ale pravda), ovšem nikdy jsem netušila, že skutečně takoví muži existují. Stará se o nás, a nedá se ani říct, že mi pomáhá, spíš já pomáhám jemu. Vaří, peče, uklízí, pere, nakupuje, nenadává, snáší moje nálady se smíchem (s tím mě tedy vytáčí, ale čím víc jsem rozzlobená, tím víc se mi směje.. takže nakonec se začnu smát taky), což jsem si vždy přála. Někoho, kdo mi pomůže, kdo není hádavý. Jasně, urazí se, ale není sprostý, nenaváží se do mě.. asi to někomu přijde normální (včetně jeho), ale mě po bývalým vztahu přijde nynější přítel jako zázrak. Nechává mě spát celý den, nevyčítá mi to, ještě mě přikreje. Nosí mi jídlo pod nos.. učiněný zázrak. Nechápu, kde se vzal, ale snad se mu se mnou bude líbit. My tedy otěhotněli hned, ale to nic na tom zázraku němění, vzhledem k tomu, že jsem si také prošla vyšetřeními, proč s tamtím nemůžeme počít. A pak tím hororem potom.. Teď je to jako v ráji. Ale asi si tím člověk musí projít, aby si pak toho, co má vážil.. ježiš, já jsem zase fylozof. No ale uznej.. bez těžkých chvil by si těch hezkých člověk tolik nevážil. Snad není trapný, co jsem napsala. Jestli jo, tak se omlouvám, chtěla jsem Ti to napsat.