No v práci se to ještě dalo, ale ke konci už to na mě poznala i kolegyně, že není všechno v pořádku. Vymluvila jsem se na to, že jsem unavená, ale bylo mi mizerně. A jak jsem jela domů z práce, tak jsem jela s tetou a nějak došla řeč na miminko, jestli už se snažíme. Tak jsem jí řekla, že jo, že už to bude 3 roky od vysazení HA. Ona mi říkala, že na své dítě čekali 7 let a její švagrová dokonce 10 let. Takže jak jsem přišla domů, tak to na mě všechno padlo. Přítel se mě snažil nějak rozveselit, protože taky tušil, že není něco v pořádku a jen tím přiléval vodu do ohně. Byla jsem protivná i na něho, protože jsem tušila, že bude zle. Tak jsem si raději šla lehnout a tiše si poplakala. Dneska je to trošku lepší, ale pořád to ještě není O.K.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No v práci se to ještě dalo, ale ke konci už to na mě poznala i kolegyně, že není všechno v pořádku. Vymluvila jsem se na to, že jsem unavená, ale bylo mi mizerně. A jak jsem jela domů z práce, tak jsem jela s tetou a nějak došla řeč na miminko, jestli už se snažíme. Tak jsem jí řekla, že jo, že už to bude 3 roky od vysazení HA. Ona mi říkala, že na své dítě čekali 7 let a její švagrová dokonce 10 let. Takže jak jsem přišla domů, tak to na mě všechno padlo. Přítel se mě snažil nějak rozveselit, protože taky tušil, že není něco v pořádku a jen tím přiléval vodu do ohně. Byla jsem protivná i na něho, protože jsem tušila, že bude zle. Tak jsem si raději šla lehnout a tiše si poplakala. Dneska je to trošku lepší, ale pořád to ještě není O.K.