Jen bych chtěla dodat, že ona i ta zdánlivá lenost může mít jinej původ. Nevím, kolik takovejch ženskejch jako já je, ale nikde se žádná nepřihlásí proto, že by byla ukamenována vyznavačkama kojení za každou cenu. Ty důvody jsou psyhický. Každá chceme pro dítě to nejlepší, to je téměř samozřejmost. Ale né každý mamině je kojení příjemný a pro mě to byly docela muka. Ne kvůli bradavkám, nebo že bych snad potřebovala chlastat nebo posilovat atd., ale právě proto, že mi to bylo nepříjemný a s přibývajícím věkem dítěte až odporný. Tam už nešlo ani o výživu, ale o závislost na žužlání a problémům s odstavováním. A nakonec jsem se začala od vlastního dítěte odtahovat, aby po mě nelezlo a nehledalo prsa :/ To nikomu nepřeju! Je docela těžký to překonat i se vyrovnat s tím, že vám je přirozenost vlastního dítěte v podstatě odporná. Kojit 2. dítě jsem nechtěla, přesto jsem kojila, vyčítala bych si, kdybych to dítěti nedopřála. Vždyť je to přirozený. Ale radost z toho nemám. Nakonec jsem po těch 3 měsících z nutnosti nasadili UM a teď už v podstatě kojím jen ráno. Obě jsme spokojený, na dítěti se to pozná a na mě taky. Funguju nejen pro tu nejmladší, ale pro celou rodinu. Jsem vyrovnaná, spokojená, dojímá mě pohled na moji holčičku, která bumbá z lahvičky, pevně mě drží za ruku a hluboce kouká do očí. V těch chvílích jsem skutečně šťastná. A když to srovnám s dobou, kdy jsem jen kojila, každý 2 hodiny na mě viselo kroutící se dítě, záda bolely ve dne v noci, při kojení na nás všichni čuměli, nemohli jsem jít ani na nákup, aby malá nedostala hlad uprostřed supermarketu, je to prostě hroznej rozdíl. Já vím, že většina mamin to v pohodě zvládne a těm, co prošli nějakou patálií s kojením a investovaly do toho pot i krev, na takovej problém musej koukat zkrz prsty. Ale když vám taková "dobrá věc" kazí vztah s dítětem, s rodinou i vaše duševní zdraví je na zvážení, jestli to vůbec stojí za to. 1 lahvičku jsem skoro obrečela, připadala jsem si strašně. Ale teď jsem vážně ráda, ani jsem netušila, jak moc mi to pomůže.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Jen bych chtěla dodat, že ona i ta zdánlivá lenost může mít jinej původ. Nevím, kolik takovejch ženskejch jako já je, ale nikde se žádná nepřihlásí proto, že by byla ukamenována vyznavačkama kojení za každou cenu. Ty důvody jsou psyhický. Každá chceme pro dítě to nejlepší, to je téměř samozřejmost. Ale né každý mamině je kojení příjemný a pro mě to byly docela muka. Ne kvůli bradavkám, nebo že bych snad potřebovala chlastat nebo posilovat atd., ale právě proto, že mi to bylo nepříjemný a s přibývajícím věkem dítěte až odporný. Tam už nešlo ani o výživu, ale o závislost na žužlání a problémům s odstavováním. A nakonec jsem se začala od vlastního dítěte odtahovat, aby po mě nelezlo a nehledalo prsa :/ To nikomu nepřeju! Je docela těžký to překonat i se vyrovnat s tím, že vám je přirozenost vlastního dítěte v podstatě odporná. Kojit 2. dítě jsem nechtěla, přesto jsem kojila, vyčítala bych si, kdybych to dítěti nedopřála. Vždyť je to přirozený. Ale radost z toho nemám. Nakonec jsem po těch 3 měsících z nutnosti nasadili UM a teď už v podstatě kojím jen ráno. Obě jsme spokojený, na dítěti se to pozná a na mě taky. Funguju nejen pro tu nejmladší, ale pro celou rodinu. Jsem vyrovnaná, spokojená, dojímá mě pohled na moji holčičku, která bumbá z lahvičky, pevně mě drží za ruku a hluboce kouká do očí. V těch chvílích jsem skutečně šťastná. A když to srovnám s dobou, kdy jsem jen kojila, každý 2 hodiny na mě viselo kroutící se dítě, záda bolely ve dne v noci, při kojení na nás všichni čuměli, nemohli jsem jít ani na nákup, aby malá nedostala hlad uprostřed supermarketu, je to prostě hroznej rozdíl. Já vím, že většina mamin to v pohodě zvládne a těm, co prošli nějakou patálií s kojením a investovaly do toho pot i krev, na takovej problém musej koukat zkrz prsty. Ale když vám taková "dobrá věc" kazí vztah s dítětem, s rodinou i vaše duševní zdraví je na zvážení, jestli to vůbec stojí za to. 1 lahvičku jsem skoro obrečela, připadala jsem si strašně. Ale teď jsem vážně ráda, ani jsem netušila, jak moc mi to pomůže.