ahoj Káťo, u nás je to to samé. Manžel odjede v 7h, někdy v 7.30 a o to déle přijede. Jezdí z Prahy až kolem 19h - spíš později. Takže přijde a vezme si malého po nakrmení na sebe na odříhnutí k televizi. Chvíli ho má na sobě a malej jde spát. Ráno nemá moc náladu na nějaké hraní, takže maximálně udělá éro letí a chvíli si s ním povídá u snídaně a pádí zas do práce. No, někdo musí vydělávat na placení hypotéky a dalších poplatků. Je to děs. Je mi ho líto. Znám to denní dojíždění Praha-Plzeň, ale co se dá dělat :-( Aspoň o víkendech si pak s malým víc hraje. Naštěstí na něj M. reaguje skvěle. Hned se rozzáří, jak ho vidí ve dveřích. Drž se! Musíme to zvládnut. Jsme přeci ženský, ne?
In reply to Ahojky mamči, by Katerina.K
ahoj Káťo, u nás je to to samé. Manžel odjede v 7h, někdy v 7.30 a o to déle přijede. Jezdí z Prahy až kolem 19h - spíš později. Takže přijde a vezme si malého po nakrmení na sebe na odříhnutí k televizi. Chvíli ho má na sobě a malej jde spát. Ráno nemá moc náladu na nějaké hraní, takže maximálně udělá éro letí a chvíli si s ním povídá u snídaně a pádí zas do práce. No, někdo musí vydělávat na placení hypotéky a dalších poplatků. Je to děs. Je mi ho líto. Znám to denní dojíždění Praha-Plzeň, ale co se dá dělat :-( Aspoň o víkendech si pak s malým víc hraje. Naštěstí na něj M. reaguje skvěle. Hned se rozzáří, jak ho vidí ve dveřích. Drž se! Musíme to zvládnut. Jsme přeci ženský, ne?