řešily jsme to tu před 4 dny :) kopíruju mou radu jiné mamince, které to pomohlo, už druhý den viděla rozdíl a teď má doma klidný dítko :) ahojky, já bych tě chtěla uklidnit... přesně tohle mi dělal Kryštof... - plně souhlasím s Tesou - opravdu to zabírá... hlavně málo podnětů v jeden okamžik... hračky schovat a mít po ruce tak tři... zapojovat ho do každodenních činností - dávat mu na výběr - ať má pocit, že taky něco rozhoduje... třeba vyndej 2 trička a zeptej se, které chce na sebe, dva jogurty a zeptej se, který chce atp atp... - Krýša se tak strašně vztekal, že se prohýbal, seknul s sebou o zem a mlátil hlavou do zdi... pracovala jsem dost dlouho s dětmi, že mi bylo jasný, že to člověk nesmí vnímat! prostě ho ingorovat, když se začne vztekat... maximálně mu chápavým hlasem říct, že je hrozné, že nemůžeme pokaždý mít, co chceme... - s tím jídlem to bylo to samé... pomohlo nám to, že když má jídlo, které může jíst sám (vidličkou, lžičkou), tak ho nechávám, ať se krmí - moc ho to baví, a v mezičase mu tam šoupu já druhou lžičkou... a taky když už nechce (nebo nechce jídlu věnovat pozornost), tak ho prostě sundavám ze židličky se slovy: "už nechceš, tak už nic nebude..." tak dva dny trvalo, než si zvyknul, že při jídle se jí... - a co opravdu nejvíc pomohlo? pravidelný režim - vstávání, jídla, spánku, činností... po měsíci už místo po obědové hodinky dával hodinky dvě a někdy i víc... a celkově se zklidnil... - ještě se občas vztekne, ale hodně pomáhá s ním o všem mluvit...
řešily jsme to tu před 4 dny :)
kopíruju mou radu jiné mamince, které to pomohlo, už druhý den viděla rozdíl a teď má doma klidný dítko :)
ahojky, já bych tě chtěla uklidnit... přesně tohle mi dělal Kryštof...
- plně souhlasím s Tesou - opravdu to zabírá... hlavně málo podnětů v jeden okamžik... hračky schovat a mít po ruce tak tři... zapojovat ho do každodenních činností - dávat mu na výběr - ať má pocit, že taky něco rozhoduje... třeba vyndej 2 trička a zeptej se, které chce na sebe, dva jogurty a zeptej se, který chce atp atp...
- Krýša se tak strašně vztekal, že se prohýbal, seknul s sebou o zem a mlátil hlavou do zdi... pracovala jsem dost dlouho s dětmi, že mi bylo jasný, že to člověk nesmí vnímat! prostě ho ingorovat, když se začne vztekat... maximálně mu chápavým hlasem říct, že je hrozné, že nemůžeme pokaždý mít, co chceme...
- s tím jídlem to bylo to samé... pomohlo nám to, že když má jídlo, které může jíst sám (vidličkou, lžičkou), tak ho nechávám, ať se krmí - moc ho to baví, a v mezičase mu tam šoupu já druhou lžičkou... a taky když už nechce (nebo nechce jídlu věnovat pozornost), tak ho prostě sundavám ze židličky se slovy: "už nechceš, tak už nic nebude..." tak dva dny trvalo, než si zvyknul, že při jídle se jí...
- a co opravdu nejvíc pomohlo? pravidelný režim - vstávání, jídla, spánku, činností... po měsíci už místo po obědové hodinky dával hodinky dvě a někdy i víc... a celkově se zklidnil...
- ještě se občas vztekne, ale hodně pomáhá s ním o všem mluvit...