Jejda, to je mi moc líto... ale jak to vidím, tak když už si nechal i trvalý pobyt u maminky a všechno si vyřizuje tam, tak je to, jako by s vámi nechtěl mít nic společného... a přitom když máte dítě, tak by to mělo být naopak... že přece budete jako rodina, že pro něj máte být nejdůležitější vy dva... beru, že když maminka potřebuje něco naléhavého nebo je nemocná, tak že se o ni postará a pomůže, ale ne tak, aby to bylo na úkor jeho vlastního dítěte a ženy... ale kdyby to bylo samozřejmě akutní, tak je to něco jiného... ale když je pořád víc doma u mámy, tak to je spíš už patologický stav... z toho rozhodně do budoucna nečiší nic dobrého... a vím, jak tyto vztahy dovedou narušit rodinné soužití... a když už si začnete dělat naschvály, tak to už je začátek konce... to raději od sebe a včas, než aby tím později trpělo i děťátko... a můžeš si být jistá, že tu nervozitu a nenávist a zlobu v ovzduší kolem sebe pěkně vycítí... a to není dobře... já jsem se dřív snažila udržet podobný vztah kvůli dětem a paradox byl ten, že nakonec to nejvíc odnesly právě ony... a napravit to všechno trvalo strašně dlouho... a všichni kolem mi říkali, že co bych chtěla, že jsou všichni chlapi stejní a že mám být ráda, že mám hezkého chlapa a že jsem vdaná a mám držet hubu a krok a nestěžovat si, že přece nechlastá ani mě nebije... a hodně pozdě jsem potom zjistila, že jsou i lepší a hodnější chlapi, že vztah dvou lidí může fungovat jako krásný a rovnoprávný, že se nemusíme navzájem urážet a ponižovat a není to boj, kdo z koho, ale spíš podpora a spolupráce... a že můžu být pro někoho ta nejdůležitější a nejlepší... Tak doufám, že se rozhodneš nejlíp pro tebe a pro dítě... asi to nebude jednoduché, ale zvládnout se to dá i bez chlapa... a nikde není psáno, že za rohem na tebe nečeká nějaký skvělý muž, že jo? ;)
In reply to konec.. by petuliina
Jejda, to je mi moc líto... ale jak to vidím, tak když už si nechal i trvalý pobyt u maminky a všechno si vyřizuje tam, tak je to, jako by s vámi nechtěl mít nic společného... a přitom když máte dítě, tak by to mělo být naopak... že přece budete jako rodina, že pro něj máte být nejdůležitější vy dva... beru, že když maminka potřebuje něco naléhavého nebo je nemocná, tak že se o ni postará a pomůže, ale ne tak, aby to bylo na úkor jeho vlastního dítěte a ženy... ale kdyby to bylo samozřejmě akutní, tak je to něco jiného... ale když je pořád víc doma u mámy, tak to je spíš už patologický stav... z toho rozhodně do budoucna nečiší nic dobrého... a vím, jak tyto vztahy dovedou narušit rodinné soužití... a když už si začnete dělat naschvály, tak to už je začátek konce... to raději od sebe a včas, než aby tím později trpělo i děťátko... a můžeš si být jistá, že tu nervozitu a nenávist a zlobu v ovzduší kolem sebe pěkně vycítí... a to není dobře... já jsem se dřív snažila udržet podobný vztah kvůli dětem a paradox byl ten, že nakonec to nejvíc odnesly právě ony... a napravit to všechno trvalo strašně dlouho... a všichni kolem mi říkali, že co bych chtěla, že jsou všichni chlapi stejní a že mám být ráda, že mám hezkého chlapa a že jsem vdaná a mám držet hubu a krok a nestěžovat si, že přece nechlastá ani mě nebije... a hodně pozdě jsem potom zjistila, že jsou i lepší a hodnější chlapi, že vztah dvou lidí může fungovat jako krásný a rovnoprávný, že se nemusíme navzájem urážet a ponižovat a není to boj, kdo z koho, ale spíš podpora a spolupráce... a že můžu být pro někoho ta nejdůležitější a nejlepší...
Tak doufám, že se rozhodneš nejlíp pro tebe a pro dítě... asi to nebude jednoduché, ale zvládnout se to dá i bez chlapa... a nikde není psáno, že za rohem na tebe nečeká nějaký skvělý muž, že jo? ;)