Přidat komentář

Dekuji za podporu, ja myslim pozitivne, jenom se bojim tesit na plno, s briskem se neustale bavim, ze miminku verime, nech pekne rastie a je v poriadku.
Vzdy si spomeniem, ked vidim nejake chore dite, neviem to odfiltrovat.
Raz jsem se vzbudila zo sna, protoze mi neco reklo, ze osudu aj tam neujdu.
Vystrasilo ma to, protoze nekdy na neco myslim a v zapeti se to stane.
Bojim se, ze jsem na to vsechno nebyla jeste psychicky pripravena, ale asi by ma to napadalo aj pozdeji.
Po dalsi mam kopec casu premyslet, nikto nechce abych sla do prace, mam ji dost rizikovou a kopec znamych si mysli, ze proto se stalo, co se stalo.
Ja viem, ze uz to nezistime, ale dalsi pripadne vycitky kvuli praci nepotrebuji, takze jsem radeji doma.
Chybi mi takova pozitivni osobka k pratelstvi.