Na jednu stranu je to jednodušší, když o vás obě nemá zájem, protože ho vážně nemusíš vůbec vídat. Ten můj o malou hodně stojí, takže s ním budu muset být v kontaktu pořád. Až tak moc by mi to nevadilo, jenže my když spolu jsme, tak mě to hodí do dost nepříjemný deprese. Strašně se trápim. Jestli přijde z práce domu, nebo ne, a kdy přijde a co a kde a skym vlastně teď dělá, když už má dávno po práci a furt tu neni. A jestli si zase přitáhne k nám domu tu svou kamarádku jen co odjedu pryč. A to jeho neustálý si hledání aktivit navíc, aby nemusel být se mnou a jeho neustálé dávání mi najevo,že mne nemiluje, že mu na mě nazáleží. Když přijdu s nějakým problémem tak to hned otočí proti mě a začne mě z něčeho obviňovat a kritizovat :-(. Už to prostě nezvládám a bohužel nemám kam jít, takže i nadále bydlíme spolu. Neřikám, že on to má se mnou jednoduchý, to asi taky ne. Dneska jsem mu navrhla, že to naše soužití je už fakt nesnesitelný, jestli by nemohl jít na čas ke svým rodičům. Že by to bylo pro všechny nejjednodušší. A on mi na to řekl, ať malou nechám u něj a odejdu já ke svým rodičům :-(. Moc dobře chápu jak tě ubíjí ta jeho spokojenost, na to je fakt nejlepší se s ním nevídat. Já si taky malovala krásnou budoucnost, spokojenou rodinku... vždycky mě to rozbrečí, když si na to vzpomenu...
In reply to milá katko by ivulík
Na jednu stranu je to jednodušší, když o vás obě nemá zájem, protože ho vážně nemusíš vůbec vídat. Ten můj o malou hodně stojí, takže s ním budu muset být v kontaktu pořád. Až tak moc by mi to nevadilo, jenže my když spolu jsme, tak mě to hodí do dost nepříjemný deprese. Strašně se trápim. Jestli přijde z práce domu, nebo ne, a kdy přijde a co a kde a skym vlastně teď dělá, když už má dávno po práci a furt tu neni. A jestli si zase přitáhne k nám domu tu svou kamarádku jen co odjedu pryč. A to jeho neustálý si hledání aktivit navíc, aby nemusel být se mnou a jeho neustálé dávání mi najevo,že mne nemiluje, že mu na mě nazáleží. Když přijdu s nějakým problémem tak to hned otočí proti mě a začne mě z něčeho obviňovat a kritizovat :-(. Už to prostě nezvládám a bohužel nemám kam jít, takže i nadále bydlíme spolu. Neřikám, že on to má se mnou jednoduchý, to asi taky ne. Dneska jsem mu navrhla, že to naše soužití je už fakt nesnesitelný, jestli by nemohl jít na čas ke svým rodičům. Že by to bylo pro všechny nejjednodušší. A on mi na to řekl, ať malou nechám u něj a odejdu já ke svým rodičům :-(.
Moc dobře chápu jak tě ubíjí ta jeho spokojenost, na to je fakt nejlepší se s ním nevídat. Já si taky malovala krásnou budoucnost, spokojenou rodinku... vždycky mě to rozbrečí, když si na to vzpomenu...