Přidat komentář

Ahoj mamči,
tak jsme dneska přivítali malého občánka. Amálka byla strašně hodná, měla nádherné šatečky, vyfotila se ve stejné kolébce jako její maminka před 24 lety, dostala nějaké dárečky a pak jsme šli k našim na oběd. Domů jsem přijela až v sedm...
S těma svatbama mě neštvěte baby jedny, já jsem z toho nějaká všelikajá... Nás si tatka nechce vzít nebo nechce, prostě nesnáší davy lidí a má fobii z toho, že by musel jíst a bavit se před spoustou lidí (nebo to je taky jen blbá výmluva žejo).
Nějak mi chybí pomazlení, vše bere automaticky, jídlo, že uklízím, peru, starám se o malou a on si jezdí věčně po fotbalech. Zase nekouří, nepije... :( I to dnešní vítání málem nestihl a jen co to skončilo, tak chtěl zase odjet a to měl být u našich oběd. Hodila jsem ksicht, tak jel s nama, ale najedl se a za půl hodiny jel radši domů, než aby tam s náma zůstal. Třeba si jen zbytečně stěžuju, ale já si vlastně dělám vše sama...
Dokážete si to představit, že by to bylo do konce života???
Achjo... Tak jsem se trochu vypsala a jdu asi chrnět.