Taky se přidávám do klubu, nejsem sice terorizovaná snacha, ale mám hyperakční tchýni, která mi dává své 40 let staré rady - jak ona pečovala o dítě, kupuje kraviny co musíme vyhodit, uznává kult štíhlosti a v telefonu mi říká, jak nemám v těhotenství jíst brambory, že po nich ztloustnu, ale místo toho si dát jen maso, že je to lepší i pro dítě, no hroznýýýýýýýýýý!! :( ALE! Můj manžel je VŽDY na moji straně a nebojí se mě nahlas zastat, a ona ho hned poslechne, má asi strach aby nepřišla o jeho přízeň. Jezdíme k nim každou neděli na oběd, a když mi dala nejmenší porci ze všech (jako jo, mám nadváhu - prý není ale na mě až tak vidět, a ted 9kg navrch v 28.tt) abych netloustla v těhotenství zbytečně, a pak se ptala: chlapi, kdo si přidáte brambory, zbyly mi? Tak manžel hned: já bych svoji porci raději předal svoji dceři (jako našemu miminku v bříšku, dělala jsem na něj smutný obličej, jak mám maličkou porci jídla - půlka řízku a dvě polévkové lžíce štouchaných brambor, nebyla žádná polívka ani.. a co můžu asi říct nahlas..), tak jsem dostala nášup, ale s údivným ksichtem tchýně - proboha brambory jsou přece sacharidy! Někdy je mi z různých situací do breku, ale manžel je zlato a nedá si nic líbit, odešel z domu (ač je má rád) ještě při škole, bez koruny v kapse a při studiu si vydělával na nájem a jídlo, aby se postavil na vlastní nohy a nevisel na nich, to jsem ho zrovna poznala a moc jsem si ho za to vážila, že má páteř a neustoupí kvůli pohodlí! :) Taky nám chtěla kecat do jména pro dítě, furt říkala, jaká se dnes dávají nejvíc jména, pak furt že to bude Matýsek, já vždy udělám oči na manžela, že trpím těma kecama, on ji srovnal, že jména si určíme jen sami dva, a ona se hrozně divila, že když ona čekala jeho, tak šla na rodinnou poradu k tchánům a komplet celá rodina vymýšlela jméno! Tehdy asi víc rodiny žily spolu, my máme rádi naše soukromí. Pak mu řekla: no asi chceš vymyslet nějaké extra zvláštní jméno, tak tě v tom nechám, hahahaha, se smála. To se naštval, že nejde o originalitu jména, ale že my sami! Sklapla.
Chci tím ukázat, že ty chlapi by taky nemuseli být takoví ňoumové nebo maminčiny mazánci a mohli by se přidat na stranu práva, i slušně se dá matce přeci oponovat! A ženská by se lépe cítila, že má v něm oporu i v tomhle. Pokud manžel se mnou souhlasí, tak pak nemá před ní mlčet, ale říct co si myslí, jen tak se to někam hne - stanoví hranice. Je fakt, že cokoliv ji bylo vytknuto, tak už se nikdy nezopakovalo, to jen přichází stále nové situace :D
Přepisuji, co jsem napsala do kauzy kočárek:
Taky se přidávám do klubu, nejsem sice terorizovaná snacha, ale mám hyperakční tchýni, která mi dává své 40 let staré rady - jak ona pečovala o dítě, kupuje kraviny co musíme vyhodit, uznává kult štíhlosti a v telefonu mi říká, jak nemám v těhotenství jíst brambory, že po nich ztloustnu, ale místo toho si dát jen maso, že je to lepší i pro dítě, no hroznýýýýýýýýýý!! :(
ALE! Můj manžel je VŽDY na moji straně a nebojí se mě nahlas zastat, a ona ho hned poslechne, má asi strach aby nepřišla o jeho přízeň. Jezdíme k nim každou neděli na oběd, a když mi dala nejmenší porci ze všech (jako jo, mám nadváhu - prý není ale na mě až tak vidět, a ted 9kg navrch v 28.tt) abych netloustla v těhotenství zbytečně, a pak se ptala: chlapi, kdo si přidáte brambory, zbyly mi? Tak manžel hned: já bych svoji porci raději předal svoji dceři (jako našemu miminku v bříšku, dělala jsem na něj smutný obličej, jak mám maličkou porci jídla - půlka řízku a dvě polévkové lžíce štouchaných brambor, nebyla žádná polívka ani.. a co můžu asi říct nahlas..), tak jsem dostala nášup, ale s údivným ksichtem tchýně - proboha brambory jsou přece sacharidy! Někdy je mi z různých situací do breku, ale manžel je zlato a nedá si nic líbit, odešel z domu (ač je má rád) ještě při škole, bez koruny v kapse a při studiu si vydělával na nájem a jídlo, aby se postavil na vlastní nohy a nevisel na nich, to jsem ho zrovna poznala a moc jsem si ho za to vážila, že má páteř a neustoupí kvůli pohodlí! :)
Taky nám chtěla kecat do jména pro dítě, furt říkala, jaká se dnes dávají nejvíc jména, pak furt že to bude Matýsek, já vždy udělám oči na manžela, že trpím těma kecama, on ji srovnal, že jména si určíme jen sami dva, a ona se hrozně divila, že když ona čekala jeho, tak šla na rodinnou poradu k tchánům a komplet celá rodina vymýšlela jméno! Tehdy asi víc rodiny žily spolu, my máme rádi naše soukromí. Pak mu řekla: no asi chceš vymyslet nějaké extra zvláštní jméno, tak tě v tom nechám, hahahaha, se smála. To se naštval, že nejde o originalitu jména, ale že my sami! Sklapla.
Chci tím ukázat, že ty chlapi by taky nemuseli být takoví ňoumové nebo maminčiny mazánci a mohli by se přidat na stranu práva, i slušně se dá matce přeci oponovat! A ženská by se lépe cítila, že má v něm oporu i v tomhle. Pokud manžel se mnou souhlasí, tak pak nemá před ní mlčet, ale říct co si myslí, jen tak se to někam hne - stanoví hranice. Je fakt, že cokoliv ji bylo vytknuto, tak už se nikdy nezopakovalo, to jen přichází stále nové situace :D
A na truc jsem si koupila pytel nových brambor!