No tak my přes den taky nepravidelné..protože prostě někdy potřebuji nutně do města nebo tak, ale večer padne osmá a musí být v posteli i kdyby měl spadnout svět. Jo jo je to princip téhle metody, koukej Poté uložíte dítě do postýlky a pronesete větu, kterou si předem připravíte. Můžeme jí říkat třeba „kouzelná formulka“. U nás používáme tuto větu: „Jakoubku, maminka s tatínkem chtějí, abys spinkal sám, máš tady myšáka, méďu a žirafku, tak hezky spinkejte, dobrou noc.“ Připravte si ale větičku, která bude vyhovovat vám a bude obsahovat výčet všech předmětů, které jste dítěti na noc připravili. Kouzelnou formulku proneste klidným, vyrovnaným, ale rázným tónem a než odejdete z dětského pokoje poprvé, zopakujte ji třeba třikrát tak, abyste tam strávili přibližně 30 sekund. Při dalších návštěvách v pokoji nezůstávejte déle než 10 sekund.
Jak často do dětského pokoje chodit a proč?
Dítě pravděpodobně ihned spustí pláč, bude si vynucovat vaši přítomnost všemožnými způsoby, které ovládá (některé děti dokonce zvrací – v tomto případě, dítě omyjte, převlíkněte a dále postupujte stejným způsobem). Čím je starší, tím rafinovanější způsoby vymyslí. Vy ale na jeho naléhání nedáte, jeho chování si nevšímáte, vždy jen vstoupíte do pokoje, pronesete naučenou formulku, lehce se dítěte dotknete a odcházíte. Dítě nebudete hladit, držet ho za ruku, rozmlouvat s ním a diskutovat. Rozhodně dítě nevyndávejte z postýlky.
Do pokoje vstupujete ne proto, abyste dítě uspali, ale aby vědělo, že jste ho neopustili, že ho máte pořád stejně rádi, ať vyvádí, co vyvádí. Proto je důležitý stále stejný klidný a trpělivý přístup!
Do pokoje budete vstupovat a větičku pronášet takto:
- první den nácviku: první čekání – 1 minuta, druhé čekání - 3 minuty, třetí a další čekání - 5 minut
- druhý den nácviku: první čekání – 2 minuty, druhé čekání - 5 minut, třetí a další čekání - 8 minut
- třetí den nácviku: první čekání – 3 minuty, druhé čekání - 7 minut, třetí a další čekání - 11 minut
- čtvrtý den nácviku: první čekání – 4 minuty, druhé čekání - 9 minut, třetí a další čekání - 14 minut
- pátý den nácviku: první čekání – 5 minut, druhé čekání - 11 minut, třetí a další čekání - 17 minut
- další dny než se dítě naučí usínat samo: první čekání – 6 minut, druhé čekání - 13 minut, třetí a další čekání - 20 minut
Takto budete do pokoje vstupovat vždy, když to bude třeba a vaše dítě bude vzhůru, nezáleží na tom, zda je 20h nebo 3h. Postup bude pokaždé stejný.
Po několika dnech by se spánek dítěte a tím pádem i váš měl rozhodně vylepšit. Metoda se zdá být drastická, ale nebojte se jí, není rozhodně nijak nebezpečná a dítě při ní neutrpí žádnou újmu. Naopak dítěti se vylepší spánek, bude přes den klidnější, vyrovnanější a jakoby roztomilejší :-)
ale já ti jí nenutím, jen jsem o tom četla, ale nepraktikovala...teď už usínáme naprosto v pohodě, takže snad ani nebudu.
In reply to ale on přetaženej není, by matahari
No tak my přes den taky nepravidelné..protože prostě někdy potřebuji nutně do města nebo tak, ale večer padne osmá a musí být v posteli i kdyby měl spadnout svět. Jo jo je to princip téhle metody, koukej
Poté uložíte dítě do postýlky a pronesete větu, kterou si předem připravíte. Můžeme jí říkat třeba „kouzelná formulka“. U nás používáme tuto větu: „Jakoubku, maminka s tatínkem chtějí, abys spinkal sám, máš tady myšáka, méďu a žirafku, tak hezky spinkejte, dobrou noc.“ Připravte si ale větičku, která bude vyhovovat vám a bude obsahovat výčet všech předmětů, které jste dítěti na noc připravili. Kouzelnou formulku proneste klidným, vyrovnaným, ale rázným tónem a než odejdete z dětského pokoje poprvé, zopakujte ji třeba třikrát tak, abyste tam strávili přibližně 30 sekund. Při dalších návštěvách v pokoji nezůstávejte déle než 10 sekund.
Jak často do dětského pokoje chodit a proč?
Dítě pravděpodobně ihned spustí pláč, bude si vynucovat vaši přítomnost všemožnými způsoby, které ovládá (některé děti dokonce zvrací – v tomto případě, dítě omyjte, převlíkněte a dále postupujte stejným způsobem). Čím je starší, tím rafinovanější způsoby vymyslí. Vy ale na jeho naléhání nedáte, jeho chování si nevšímáte, vždy jen vstoupíte do pokoje, pronesete naučenou formulku, lehce se dítěte dotknete a odcházíte. Dítě nebudete hladit, držet ho za ruku, rozmlouvat s ním a diskutovat. Rozhodně dítě nevyndávejte z postýlky.
Do pokoje vstupujete ne proto, abyste dítě uspali, ale aby vědělo, že jste ho neopustili, že ho máte pořád stejně rádi, ať vyvádí, co vyvádí. Proto je důležitý stále stejný klidný a trpělivý přístup!
Do pokoje budete vstupovat a větičku pronášet takto:
- první den nácviku: první čekání – 1 minuta, druhé čekání - 3 minuty, třetí a další čekání - 5 minut
- druhý den nácviku: první čekání – 2 minuty, druhé čekání - 5 minut, třetí a další čekání - 8 minut
- třetí den nácviku: první čekání – 3 minuty, druhé čekání - 7 minut, třetí a další čekání - 11 minut
- čtvrtý den nácviku: první čekání – 4 minuty, druhé čekání - 9 minut, třetí a další čekání - 14 minut
- pátý den nácviku: první čekání – 5 minut, druhé čekání - 11 minut, třetí a další čekání - 17 minut
- další dny než se dítě naučí usínat samo: první čekání – 6 minut, druhé čekání - 13 minut, třetí a další čekání - 20 minut
Takto budete do pokoje vstupovat vždy, když to bude třeba a vaše dítě bude vzhůru, nezáleží na tom, zda je 20h nebo 3h. Postup bude pokaždé stejný.
Po několika dnech by se spánek dítěte a tím pádem i váš měl rozhodně vylepšit. Metoda se zdá být drastická, ale nebojte se jí, není rozhodně nijak nebezpečná a dítě při ní neutrpí žádnou újmu. Naopak dítěti se vylepší spánek, bude přes den klidnější, vyrovnanější a jakoby roztomilejší :-)
ale já ti jí nenutím, jen jsem o tom četla, ale nepraktikovala...teď už usínáme naprosto v pohodě, takže snad ani nebudu.