Přidat komentář

Není nic moc s ním žít. Zdendova mamka dostala po porodu Zdendy laktační psychózu a pak se z toho bohužel zbláznila. Dlouho byla v Bohnicích, takže se Zdenda stal tak trošku závisláček na tatínkovi a naopak. Maminka mu umřela, když mu bylo sedmnáct. Byl to vášnivý fotbalista, takže neměl vůbec čas na ženský. Nikdy jsme minulost neřešili, ale myslím, že jsem byla jeho první vážný vztah a určitě první ženská, se kterou bydlel. A protože se nikdy neodloučil od tatínka, neuměl si předstabit, že bychom koupily dům a tchán do něj nešel bydlet s námi. Koupili jsme veliký dům, takže tchán má dvě místnosti a koupelnu pro sebe, ale kuchyň máme společnou. Dříve jsme měli všechno dohromady, já jsem vařila pro všechny a nakupova atd. Ale pak si moc zvykl na pohodlíčko a začal prudit, jako že tyhle jogurty nejí, abych mu koupila jiný, atd. Gradovalo to. A pak když jsem jednou přijela v půl osmé z práce a on seděl v kuchyni a přivítal mne slovi: "To je dost, že jdeš, už jsem si myslel, že budu muset jít na večeři do hospody" ve mě nějak bouchly saze a bylo zle. Od té doby se stravuje sám. Bohužel se mu to trochu podepsalo na zdraví. Z nepravidelné a špatné stravy dostal cukrovku. Já jsem se mu i nabídla, že to vrátíme zpátky, aleon je palice a řekl že ne, tak ne. :-)
Ale stejně mu musím uklízet, prát atd. Jehi problm je v tom, že je panský kočí, takže chodí do práce tak sedmkrát v měsíci a to většinou tak na čtyři hodiny. Ale doma parchant nic neudělá. Na zabití.
To jsem si ale krásně postěžovala. :-D
DENISA