já bych mu dítě asi půjčila, ale je fakt že nevíme co přesně ti udělal. My máme taky něco podobného...manžel má už 2,5 letého kluka s bývalou přítelkyni s kterou otěhotněl přes prášky ,ale ona si to nechtěla nechat vzít, protože by pak prý nemusela mít děti nebo co (jí v té době bylo 18). No to je jedno. Takže se teda rozhodli že si to nechaj..našli si byt, kterej ten můj "pitomeček" zařídil a vzal si na to půjčky a po porodu spolu byli ještě půl roku, protože ona se prý změnila o 100% k horšímu, do práce chodil pěšky z Oseka do Mostu což je nějakých 20 km tam a 20 nazpátek protože ona mu nechtěla dát na benzín (držela kasu samozřejmě). Když se zpozdil byť jen o 5 minut tak už ho nepustila do bytu a mazal zase zpátky do Mostu k babičce a byla tam další spousta nepříjemných věcí, které už nebudu rozvádět dál...no takže proběhl soud podle kterého jí platí manžel 1500 výživného a měl by kluka mít celý víkend jednou za 14 dní. Jenže ona mu ho vůbec nechce dát ani ukázat nic. Byl tam několikrát s babičkou aby jim ho půjčila aspoň na půl hodinky ven ale ona prostě nechce. Všechno vybavení bytu které jí ten můj koupil za půjčky které si vzal na sebe jí samozřejmě zůstalo a my to teď splácíme. Strašně moc ho mrzí že kluka nevidí, ale nechce ho prý tahat po soudech aby z toho neměl těžké dětství. Navíc soudce v Teplicích, kde by soud probíhal je známý její rodiny, takže...S manželem jsme se dohodli že o jeho synovi nebudeme mluvit a bereme to jako uzavřenou kapitolu, ale přece jenom jednou za čas si na něj vzpomene a říká si co asi jeho kluk dělá, jak je velký a tak..je to boj...chci tím jen říct že i když ten tvůj byl třeba na tebe hajzl a odmítal vás, tak bych mu dítě asi dala, protože teď ho vidět chce a jednou by ho taky třeba strašně mrzelo že mimčo ani neviděl jak rostlo a tak..neznamená že vy spolu nejste, tak že dítě to musí odnášet. Je to jen můj názor, ale snad to ukáže i druhý pohled na věc
In reply to Rada... by Eva.M.
já bych mu dítě asi půjčila, ale je fakt že nevíme co přesně ti udělal. My máme taky něco podobného...manžel má už 2,5 letého kluka s bývalou přítelkyni s kterou otěhotněl přes prášky ,ale ona si to nechtěla nechat vzít, protože by pak prý nemusela mít děti nebo co (jí v té době bylo 18). No to je jedno. Takže se teda rozhodli že si to nechaj..našli si byt, kterej ten můj "pitomeček" zařídil a vzal si na to půjčky a po porodu spolu byli ještě půl roku, protože ona se prý změnila o 100% k horšímu, do práce chodil pěšky z Oseka do Mostu což je nějakých 20 km tam a 20 nazpátek protože ona mu nechtěla dát na benzín (držela kasu samozřejmě). Když se zpozdil byť jen o 5 minut tak už ho nepustila do bytu a mazal zase zpátky do Mostu k babičce a byla tam další spousta nepříjemných věcí, které už nebudu rozvádět dál...no takže proběhl soud podle kterého jí platí manžel 1500 výživného a měl by kluka mít celý víkend jednou za 14 dní. Jenže ona mu ho vůbec nechce dát ani ukázat nic. Byl tam několikrát s babičkou aby jim ho půjčila aspoň na půl hodinky ven ale ona prostě nechce. Všechno vybavení bytu které jí ten můj koupil za půjčky které si vzal na sebe jí samozřejmě zůstalo a my to teď splácíme. Strašně moc ho mrzí že kluka nevidí, ale nechce ho prý tahat po soudech aby z toho neměl těžké dětství. Navíc soudce v Teplicích, kde by soud probíhal je známý její rodiny, takže...S manželem jsme se dohodli že o jeho synovi nebudeme mluvit a bereme to jako uzavřenou kapitolu, ale přece jenom jednou za čas si na něj vzpomene a říká si co asi jeho kluk dělá, jak je velký a tak..je to boj...chci tím jen říct že i když ten tvůj byl třeba na tebe hajzl a odmítal vás, tak bych mu dítě asi dala, protože teď ho vidět chce a jednou by ho taky třeba strašně mrzelo že mimčo ani neviděl jak rostlo a tak..neznamená že vy spolu nejste, tak že dítě to musí odnášet. Je to jen můj názor, ale snad to ukáže i druhý pohled na věc